Švýcarské prokletí dál trvá. Trenér medaili schoval, opora má už páté stříbro

Před třinácti lety při prvním postupu do finále zažíval coby mladík úplně jiné pocity. Tehdy ve Stockholmu byli Švýcaři neokoukaným nováčkem mezi největší světovou špičkou a stříbro pro ně bylo nad plán.

Jenže tehdy Niederreiter ještě netušil, že se zlatých oslav nedočká ani na další čtyři pokusy. „Hořké pocity. Všechny medaile bych vyměnil za jedno zlato. Asi mi nedochází, že už tolik příležitostí nedostanu. Člověk se nevzdá, dokud titul nezíská, ale těch let už mnoho nezbývá, obzvlášť pro mě,“ cituje 33letého forvarda server Watson.ch.

Poslední čtyři finále odchytal Leonardo Genoni, pro něhož to byla ve 38 letech možná poslední šance. Smutnil také kapitán Roman Josi, který si mohl nadělit krásný dárek k dnešním 36. narozeninám. „Nedokážu vysvětlit, proč to nevyšlo. Každá prohra ve finále neuvěřitelně bolí,“ svěřil se obránce vyhlášený nejužitečnějším hráčem turnaje.

Domácí hokejisté po vítězné trefě Heleniuse zůstávali beze slov sedět na střídačce, mnozí zadržovali slzy. Obrovské zklamání prožíval celý národ. Až po pár minutách ticha se vzpamatovali fanoušci a své stříbrné hochy odměnili hrdým aplausem a hlasitými chorály. „Chtěli jsme pro ně vyhrát,“ smutnil Niederreiter. „Atmosféra po celý turnaj byla neskutečná. Fanoušci si titul naprosto zasloužili,“ věděl Josi.

Jenže Švýcarsko už potřetí za sebou ve finále neskórovalo, a to se vyhrává těžko. „Zase jsme byli tak blízko, zase chyběl jediný gól, abychom to zvládli. Před Finy smekám, ale je strašně nepříjemné být znovu na té špatné straně,“ smutnil útočník Nico Hischier.

Zatímco zdrcení hráči nechali stříbrné medaile pohupovat na svém krku, nový hlavní trenér Jan Cadieux cenný kov hned schoval do své kapsy. „Chtěli jsme zlato a nespokojíme se se stříbrem,“ prohlásil kouč, jenž loni dělal asistenta Patriku Fischerovi a letos krátce před mistrovstvím kvůli Fischerově aféře s falšováním covidových dokumentů převzal jeho místo.

„Je mi opravdu líto hráčů, fanoušků a všech tady. Hráči ze sebe vydali všechno; můžou odjet z turnaje se vztyčenou hlavou, i když to hodně bolí a ještě chvíli bude bolet. Ale jsem na ně hrdý a řeknu jim to,“ dodal Cadieux.