Z Dostála všechno spadlo, abstinenci poruší. Jedno pivo si asi dám, směje se

Stejně jako ve čtvrtfinále proti Američanům přispěl k vítězství vychytanou nulou. Jako vždy ale zůstal naprosto skromný. „To je moje práce. Už jsem říkal mockrát, že mi je jedno, jak a kolik vyhrajeme. Hlavně, že jsme vyhráli,“ říkal.

Postupem času bylo jasné, že to bude utkání o jediném gólu. „Takhle to bývá. Je to play off hokej, rozhodují maličkosti. A teď rozhodla maličkost, že Pasta se po buly trefil. Těžké utkání, ale teď fakt nemám slov,“ líčil nadšený brankář Anaheimu.

Celý turnaj působil naprosto klidně. Právě psychika je jeho obrovskou předností. „Já samozřejmě emoce mám, jen je dokážu hodně potlačit. To je u brankáře ohromně důležité, ať platí jakýkoliv stav. Až dvacet sekund do konce, jak se trefil Kämpfík, jsem věděl, že už to dotáhneme. A v ten moment už ve mně propukla radost. Tlak a všechno odpadlo, už jsem věděl, že budeme mistři světa,“ popisoval.

O pár sekund později už se spoluhráči poskakoval v rohu O2 areny a slavil nejcennější triumf v kariéře. „Samozřejmě mám trochu blackout, ale jinak si to pamatuju. Byla tam erupce emocí, ten dopamin… Je to neuvěřitelné,“ těžko hledal slova. „Na všechny kolem týmu jsem ohromně pyšný. Hráče, realizační tým, úplně všechny,“ chválil.

Alkohol normálně nepije, při oslavách se však plánuje odvázat. Tedy jen v nadsázce. „Možná si jedno pivo dám,“ smál se. „Ale asi fakt jenom jedno,“ dodal pak s relativně vážnou tváří.

Při doposud posledním českém titulu mistrů světa mu bylo necelých deset let. A na finále si dobře pamatuje. „Hráli jsme fotbalový školní McDonald’s Cup. Celý turnaj se během finále přerušil a dívali jsme se v televizi,“ vzpomínal.

A teď už se nemůže dočkat, až si oslavy vychutná na vlastní kůži. „Těším se moc. Tak už bych rád šel,“ uvolnil se s úsměvem z rozhovoru.