Čeští hokejisté byli v říjnu za mořem vidět. Kdo září a kdo se zatím trápí?

V Bostonu je na první pohled všechno při starém. David Pastrňák začal letošní základní část ve velké pohodě a s obvyklou lehkostí. I když se o Bostonu hodně psalo v souvislosti s četnými změnami v kádru, rodák z Havířova je zatím jedním z hlavních důvodů, proč Boston zažívá stejně jako vloni fantastický vstup do sezony. „Pasta“ suverénně vede týmovou produktivitu (8+6), v kolonce plus minus má devět plusových bodů a bez přehánění se dá říct, že ofenziva Bruins na něm stojí a padá.

V zájmu všech fanoušků Bostonu je, aby Pastrňák ve svých výkonech společně se svými parťáky z útoku pokračoval. Trojice Pastrňák - Zacha (3+3) - Marchand má totiž na triku hned 58 procent všech vstřelených gólů Bruins při hře 5 na 5. To může být v dalším průběhu sezony zdvižený prst. Fantastická defenziva, která je aktuálně nejlepší ze všech týmů v NHL, zatím naprosto zastiňuje průměrnou ofenzivu (16. místo). Zatím ale není důvod dělat si na čele zbytečné vrásky.

Že by se Karel Vejmelka v Arizoně nudil, to rozhodně říct nemůže. Ve čtyřech utkáních, do nichž nastupoval jako jednička, na něj šlo v průměru 36 střel. Inkasoval desetkrát a dvakrát odcházel jako vítěz. Vedení Kojotů si může mnout ruce, alespoň co se obsazení brankoviště týče. Vejmelka se totiž střídá s o rok mladším Connorem Ingramem a oběma se letos daří. Kanaďanovi kazí statistiky snad jen nepovedený zápas na ledě Los Angeles (prohra 6:3), kdy po 12 minutách a třetím inkasovaném gólu přenechal místo českému reprezentantovi.

Co do úspěšnosti zákroků, Vejmelka zatím uzavírá první desítku nejlepších brankářů celé NHL, kteří odchytali v letošním ročníku tři a více utkání. Postupně a poměrně nenápadně z podprůměrného týmu nakukuje mezi nejlepší brankáře ligy. Na kontě má letos už i jednu asistenci. I když Stanley Cup nad hlavu v této sezoně asi nezvedne, v květnu by na MS v Praze mohl být stavebním kamenem případného úspěchu české reprezentace.

Z dalších českých brankářů se v říjnu dařilo Lukáši Dostálovi, který si v Anaheimu drží úspěšnost zákroků nad 92 procenty. Vyhrál čtyři zápasy z pěti, ve kterých nastoupil. Úspěšnost zákroků nad 90 procent měl i Petr Mrázek v Chicagu (91,7 %).

Čtyřiadvacetiletý Martin Nečas se vloni zařadil mezi ofenzivní opory Hurricanes. Letos nasbíral v deseti říjnových utkáních devět bodů (4+5), což je solidní výkon. Jenomže stejně jako celá Carolina i Nečas má problém s defenzivou. Hlavně během pěti zápasů na kluzištích soupeřů ze Západní konference to byla doslova katastrofa. V jednu chvíli byla obrana Caroliny dokonce nejhorší v celé NHL. Při pohledu na soupisku se dalo mluvit skoro až o skandálu. Ale zdá se, že s návratem na východ si všechno sedá. Z nehezké série zůstává Nečasovi ve statistice plus minus číslo -6.

Nečas v říjnu zářil hlavně během domácího utkání proti Seattlu. Při výhře 3:2 v prodloužení dvě branky včetně té rozhodující sám dal a na jednu výstavně přihrál. Možná za to mohla i nová bílá hokejka s trochu jiným zahnutím, kterou si český útočník vyzkoušel teprve během rozbruslení před zápasem. Pro Nečase šlo už o osmý gól v prodloužení v NHL.

Nečas každopádně potřebuje ještě vypilovat klid v zakončení, někdy je prostě až příliš rychlý, což demonstroval v posledním utkání proti Los Angeles. Efektně převzal kotouč zády k brance, šikovným manévrem poslal gólmana Harta k bufetu, pak ale zbrkle zakončil do betonu. Nečasovi by mohl svědčit návrat Andreje Svečnikova, jenž konečně vyléčil zraněné koleno. Dá se očekávat, že dřív nebo později je kouč Brind'Amour postaví k sobě. A to je dobrá zpráva pro milovníky pohledného a dynamického hokeje.

Vynikající vstup do letošního ročníku prožívá ve Vancouveru český zadák Filip Hronek. Canucks se daří výsledkově, čtvrté místo v Západní konferenci je toho důkazem. Hronek tráví na ledě často i přes 25 minut, důvěru splatil už osmi asistencemi v devíti zápasech. S nejstarším z bratrů Hughesových si notují, skoro se zdá, že Quinn k sobě konečně našel vytouženého parťáka.

Hronkovi výměna z Detroitu prospěla, konečně může naplno ukazovat svoje dovednosti, konečně mu v první obraně nestojí žádná překážka. Jeden z nejlepších defenzivních párů NHL, jak někteří zámořští novináři hodnotí, by mohl přivést Vancouver po třech sezonách do playoff, i když cesta je zatím ještě hodně dlouhá.

Hronek je jedním z pouhých čtyř českých obránců, kteří letos v NHL naskočili. Vloni si přitom alespoň jeden start připsalo devět českých obránců. Radko Gudas po přestupu do Anaheimu plní očekávanou roli. Na kontě má pět i pět plusových bodů. Kačery, kteří mají pátý nejmladší tým v NHL, zastihl ve formě zejména konec října, kdy vyhráli čtyři zápasy v řadě.

Dalším z kvarteta obránců je devatenáctiletý David Jiříček, který se v nejlepší lize světa teprve rozkoukává. V osmi říjnových zápasech dostal v průměru 13,5 minuty na ledě, stihl vstřelit jeden gól a na další přihrál. Jeho časy teprve přijdou, o tom v Columbusu nikdo nepochybuje.

Posledním z českých obránců je Jan Rutta. Těžko mu závidět výměnu do aktuálně nejhoršího týmu NHL. San Jose dalo v devíti zápasech stejný počet gólů, pětatřicet jich inkasovalo a s jediným bodem to zavání ostudou. Vlastně to asi ani nejde jinak, než aby Rutta byl v hlubokém minusu, aktuálních -7 nakonec není ještě tak katastrofálních, jak by tomu mohlo při průměrných 19 minutách na ledě být. Podobná situace je i u Tomáše Hertla, který měl podíl hned na pěti z celkových devíti branek svého týmu (1+4). U Žraloků snad musí jen doufat. Ačkoliv ambice před sezonou asi nemohly být nikterak vysoké, takhle mizerný vstup do sezony asi nečekali ani ti nejpesimističtější fanoušci Sharks.

První zápasy se nepovedly ani Dominiku Kubalíkovi. Po výměně do Ottawy se od něj čekaly góly, které nahradí odchod Američana DeBrincata. První zářez ale Kubalík přidal až v osmém utkání sezony a je to i jediný bod, který na svém kontě zatím má. Kubalík nikdy nebyl hráčem, který by dostával velkou porci minut na ledě, přesto v NHL dvakrát pokořil dvacetigólovou hranici. Potřeboval by pár povedených zápasů, které by ho v sestavě posunuli mezi šestici elitních útočníků. Zatím plní roli křídla ve třetí formaci a při pohledu do prvních dvou útočných trojic bude složité se prosadit. Giroux, Tkachuk, Tarasenko či Batherson budou ve zbytku sezony tvrdou konkurencí.

Zajímavá situace je na začátku sezony i u Jakuba Vrány. Po výměně z Detroitu, kde absolvoval asistenční program, se mu v St. Louis v závěru loňského ročníku opět začalo dařit. V novém působišti dal deset gólů ve dvaceti zápasech a zdálo se, že letos by mohl táhnout útok Blues. Jenomže Vrána vlastně pořádnou šanci v říjnu nedostal. Odehrál pět zápasů, připsal si gól a dvě asistence a kouč Berube svého svěřence spíš kritizoval. Situace zašla tak daleko, že Vrána sledoval zápas proti Calgary z tribuny. Jestli několik zápasů mimo sestavu Vránovi pomůže s motivací, nebo mu naopak vezme chuť z hokeje, je otázkou. Určitou nevýhodou pro českého útočníka je fakt, že mu po sezoně v Blues končí smlouva. A jak se zdá, ta další teď ve vzduchu zrovna nevisí.

Průlomový rok byl některými predikován Filipu Chytilovi z Rangers. Čtyřiadvacetiletý centr letos v průměru skutečně tráví na ledě více času, než tomu bývalo zvykem v minulých sezonách. Připsal si šest asistencí, gól zatím v devíti zápasech nevstřelil. Všechny body posbíral během tří zápasů, zejména výkon proti Seattlu byl vynikající. Chytil třemi asistencemi z pozice druhého centra řídil výhru 4:1 a kouč Laviolette, který od letošního léta stojí na střídačce Rangers, pěl na českého útočníka chválu. Bude klíčové, jestli Chytil zvládne ustát tlak, se kterým se na pozici druhého centra bude muset vyrovnat.

Z dalších českých hráčů bodovali v říjnu i Radim Zohorna z Pittsburghu (5 zápasů, 2+1), Filip Zadina ze San Jose (9 zápasů, 2+0), David Kämpf z Toronta (8 zápasů, 0+2) a Ondřej Palát z New Jersey (8 zápasů, 0+2).