Nosek potěšil pardubické fanoušky. Stanley Cup přivezl stylově kočárem a na pódiu křepčil s Veronou

Nejcennější hokejová trofej je po třech letech znovu v Česku, na letišti v Hradci Králové ji dnes dopoledne převzal útočník Tomáš Nosek (32). Stanley Cup dorazil letadlem z lotyšské Rigy od dalšího floridského šampiona, obránce Uvise Balinskise.

Pardubický odchovanec se usmíval od ucha k uchu a bylo na něm vidět, jak se na tuhle chvíli těšil. Stanley Cup si Nosek vzal po příletu trofeje do náruče, snesl ho ze schodů na letištní plochu a pak ho před zraky fotografů zdvihl nad hlavu. Pak už s ním spěchal do rodného města.

V Pardubicích měl několik zastávek. Tu předposlední v enteria areně. Poté už zamířil na Pernštýnské náměstí. Tam už na něj více než hodinu čekalo ke dvěma tisícům diváků. Král NHL dorazil do historického centra v kočáru, kterému vévodilo dvojspřeží. Tedy symbolicky, protože Pardubicím se kromě města hokeje přezdívá také město koní.

Okamžitě zamířil na pódium, kde už na něj čekala kamarádka z dětství. Zpěvačka Verony jménem Veronika Stýblová. Ta mu zazpívala dvě vypalovačky Krásnej den a Na mě nečekej… Oba dva drželi pohár nad hlavou a křepčili.

Po skončení hitovek Nosek pozdravil pardubické fanoušky: „Děkuji vám za podporu a velkou účast. Miluju Pardubice, až dohraju za mořem, tak se vrátím domů,“ slíbil příznivcům. Společně pak sledovali závěrečné sekundy šestého finále mezi Floridou a Edmontonem. A spolu si také odpočítali: čtyři, tři, dva, jedna konec. A náměstím se rozlehlo Tóómááš Nosek.

„Abych byl upřímný, tak ten konec vidím úplně poprvé. Znovu to ve mně vyvolalo spoustu emocí a měl jsem na krajíčku. Vyplatila se mi práce, kterou jsem do tréninků a zápasů vložil,“ vyznal se Nosek.

Na pódium ho přišli přivítat také hlavní představitelé Dynama a primátor města. Věnovali mu perníkový Stanley Cup.

„Tak z perníku ještě Stanley Cup nikdo nedostal. Perník mám rád, ale tuhle raritku si nechám vystavěnou.“

Došlo také na gratulaci prostřednictvím videonahrávky. Noskovi pogratulovali Milan Hejduk, David Pastrňák a spoluhráč z Floridy a před tím i Bostonu Brad Marchand.

Jako poslední přispěchal s gratulací Jakub Lauko. Nová akvizice Dynama.

„Kubu jsem si vzal v Bostonu pod křídla. Je to takový můj třetí syn,“ pravil Nosek, který dva své kluky vzal stejně jako manželku Elišku na pódium.

Ještě před jeho příjezdem se na něm vystřídali jeho rodiče Daniela a Miroslav Noskovi s pardubickou legendou a strojem na góly Vladimírem Martincem.

„Vláďa uměl střílet góly. To my neumíme, my ale umíme perfektně bruslit a bránit,“ pobavil publikum na Pernštýnském náměstí otec Nosek.

Tomáš Nosek. Tohle jméno by mohlo posloužit jako symbol houževnatosti. Ve své kariéře nikdy neměl na růžích ustláno. Než si vybojoval pevnou pozici v kádru svého mateřského klubu HC Dynamo Pardubice, musel na hostování do Chrudimi nebo Hradce Králové. Vytrval a po sezoně 2011/2012 mohl slavit extraligový titul.

Podobný osud ho potkal v zámoří. Z farmy Detroitu občas nakoukl do elitního týmu, ale první velké kroky učinil až ve Vegas. Dokonce si ho budou kroniky Golden Knights navždy pamatovat jako premiérového střelce v domácí aréně v NHL. S týmem z města hříchů pak došel v historicky první sezoně klubu (2017/2018) až do finále Stanley Cupu, pohár tehdy ale ještě nezískal.

Po odchodu z Vegas následovaly nepříliš úspěšné štace v Bostonu a New Jersey Devills. A tak přišla spásná výměna. Nosek se rozhodl prosadit v kádru obhájce prvenství v NHL. Florida mu nabídla směšný plat, on však jeho výši úplně neřešil. Tým si vybral kvůli šanci vyhrát podruhé za sebou nejslavnější klubovou trofej v hokeji. A sázka mu vyšla.

Navíc se v play off na zisku vytoužené trofeje na rozdíl od kolegy Vaněčka podílel i na ledové ploše. Noskův útok naskočil do bojů v semifinále proti Torontu. Jako čtvrtá lajna odstartoval obrat v této sérii a poté už dostal důvěru až do závěrečných sekund šestého finále s Edmontonem. Doslova. Nosek si mol vychutnat radost přímo na ledě.

Díky němu mohou Pardubice znovu slavit. Naposledy byl u toho i za tři týdny třiatřicetiletý dělník ledu. V dubnu 2012 se po návratu z Brna v nočních hodinách vydala zlatá parta na zcela zaplněné Pernštýnské náměstí.

Mimochodem, na place historického centra Pardubic se Stanleyův pohár objevil poprvé. Přitom ho pardubičtí hráči dovezli do města již potřetí. Jenže v roce 2001 útočník Milan Hejduk (Colorado Avalanche) a v roce 2002 gólman Dominik Hašek (Detroit Red Wings) ukázali trofej na náměstím před hotelem Labe. To pak ale muselo ustoupit stavbě obchodního domu. Ještě jednou se grál objevil ve městě na soutoku Labe a Chrudimky. Nicméně obránce Jakub Kindl ho v roce 2008 skromně přinesl do kabiny tehdejšího HC Moeller Pardubice. Však také byl „pouze“ členem širšího kádru Detroitu. A jeho daleko slavnější spoluhráč Hašek se tentokrát rozhodl pro soukromou oslavu v Praze.

Pro úplnost ještě další tři vítězové, kteří si zahráli za Pardubice. Oni ale neměli pražádný důvod Stanleyův pohár do Pardubic vozit. Michal Rozsíval (Chicago Blackhawks) hrál za Moeller během výluky v NHL v sezoně 2004/2005. Sice až od ledna, ovšem získal s nimi mistrovský titul. Stejné pohnutky měl i David Krejčí (Boston Bruins) v sezoně 2012/2013, kdy pomáhal v extralize. A pětinásobný mistr světa František Kaberle (Carolina Hurricanes) si vyzkoušel angažmá v sezoně 2010/2011.