Ze čtvrté lajny až na trůn. Dříč Nosek o Stanley Cupu: Rozdali jsme spoustu ran

Oslavy vašeho triumfu byly podle všeho vydatné, jak jste si je užil?

Bylo to super! Sice dlouhé a vyčerpávající, ale stálo za to. Dokonce to překonalo moje očekávání. Ten pocit vyhrát je fakt neskutečný. Ještě pořád to vstřebávám.

Vaši promenádu s pohárem prý sledovalo 400 tisíc fanoušků.

To jsem nečekal, dostalo mě to. Bylo to krásné, když jsme jeli podél oceánu a lidi bláznili.

Všiml jste si mezi nimi Jaromíra Jágra?

Bohužel ne, tam bylo tolik fanoušků… Až na instagramu jsme s (brankářem) Vítkem (Vaněčkem) koukali, že tam byl taky.

Ale s Martinou Navrátilovou jste se viděli.

Potkali jsme se na večeři, to bylo moc fajn. Prohodili jsme i pár slov a fotili se s pohárem.

Už nějak tušíte, kdy byste měl ukázat Stanley Cup doma?

Teď se na tom pracuje. Kluci říkali, že loni byl pohár do konce července v Americe, takže by mohl dorazit v první půlce srpna? Ale nemám páru. Třeba to teď bude naopak, to se uvidí.

Slavit chcete jen v rodných Pardubicích, nebo ještě někde?

Jen v Pardubicích. Pohár budu mít jen na chvíli a chci si to užít. Plánuju s trofejí pár zastávek, ale jenom tady ve městě.

Zpětně si určitě musíte pochvalovat, že podepsat na Floridě byl skvělý krok. I když to bylo za minimální peníze (775 tisíc dolarů na sezonu).

To je pravda, ale musíte koukat i na to, že tam nejsou velké daně. I když já šel hlavně po Stanley Cupu a věděl jsem, že na Floridě mám jednu z největších šancí. Takže jsem šťastný, jak to dopadlo.

Jako bývalého hráče Bostonu vás určitě potěšilo, že jste se u Panthers sešel s někdejšími spoluhráči z Bruins A. J. Greerem, Jesperem Boqvistem, pak i Bradem Marchandem.

Jasně. Taky jsme si říkali s Natem Schmidtem, se kterým jsem hrál ve Vegas, že to je krásný moment, že jsme společně po sedmi letech ve finále. Ale mě hlavně potěšilo, když k nám vyměnili Vítka, mít tam dalšího Čecha byla paráda. Jinak já už toho prošel v NHL víc, takže těch hráčů, se kterými jsem nastupoval, je celkem dost.

Loni na podzim jste se ale v přípravě hned zranil. Neříkal jste si, jaký je to pech, že do sezony v novém klubu musíte naskočit až v listopadu?

Bylo to těžké. Vlastně celé léto jsem ztratil během nárazu do mantinelu. Měl jsem natržená játra, vnitřní krvácení. Naštěstí to nebylo na operaci, ale nemůžete dělat vůbec nic. Když máte něco zlomeného nebo vykloubeného, tak se aspoň nějak udržujete, můžete dělat kardio, ale mně doktoři po 14 dnech řekli, že se můžu jít projít se psem. Takže celá letní příprava v pytli. Ale já věděl, že se do toho dostanu, že není třeba nějak zářit v základní části a na play off bych měl být rozehraný.

Jenže na začátku vyřazovací části jste nehrál. Jak jste to nesl?

Bylo to těžké, aby byl člověk mentálně připravený. Fyzicky jsme nechátrali, ale udržet v pozoru hlavu bylo složitější. Naštěstí se to pak otočilo.

Trenér Paul Maurice řekl, že to byla vaše formace s Greerem a Jonahem Gadjovichem, která výrazně pomohla otočit sérii s Torontem ze stavu 0:2. Tam jste se asi s Panthers pohybovali nejvíc na hraně.

Souhlasím naprosto. V tom třetím utkání jsme taky prohrávali 0:2 a 1:3. Kdyby to bylo 3:0 na zápasy pro Toronto, tak už by to bylo kritické. Jen pár týmů v historii dokázalo sérii takhle otočit. Trenér nám ke konci základní části říkal, že jsme nejlepší lajna, ale pak jsme měli několik zraněných a poskládalo se to jinak. A když jsme v prvním kole přejeli Tampu, tak se sestava neměnila. Po druhém zápase s Torontem nás ale kouč zase poslal na led, a vyšlo to.

Floridský kouč je skutečný unikát, v čem je podle vás tak výjimečný?

Je to psycholog, on přesně ví, co říct a v jakou dobu. Kluci tvrdili, že si někdy tu předzápasovou řeč trénuje i před zrcadlem, aby měl správné grimasy. Ale já jsem si to pokaždé moc užíval. Před pátým zápasem nám řekl, že do konce série zbývá už jen šest třetin a věří tomu, že pohár vyhrajeme my. A všichni tomu uvěřili a podle toho to pak vypadalo.

Dá se popsat, v čem jste si se spoluhráči v lajně tak sedli?

Podle toho, co říkali kluci, tak soupeři z nás museli mít nahnáno, protože jsme rozdávali opravdu hodně ran. Když jsme se rozjeli na beky, tak se rychle zbavovali puku, byli prostě pos*aní dostat ránu. Pardon. Kouč nám tlačil do hlav, ať přineseme hlavně fyzickou stránku, ale dali jsme i pár gólů. Myslím, že to vyšlo perfektně.

Byl pro vás Edmonton s Connorem McDavidem a Leonem Draisaitlem v play off nejtěžším soupeřem?

Jelikož jsem chodil na oslabení, tak z mého pohledu byla edmontonská přesilovka opravdu neskutečná. Když se vám nepodařilo vyhodit, tak ten jejich zámek byl hodně krutý. Ale s Torontem to pro nás bylo těžší, protože mělo víc rozloženou sílu. Když ale Edmonton prohrával, což bylo skoro ve všech zápasech, tak hráli McDavid s Draisaitlem spolu a ty další útoky už nebyly tak nebezpečné. My ale měli neskutečně našlapané tři lajny, v každé byl buď Sam Reinhart, Sam Bennett, nebo Marchand, kteří dali každý deset a víc gólů. Ten náš kádr byl široký, kdežto Edmontonu už na konci došly síly.

Už jste řekl, že jste měl možnost srovnat letošní finále s tím z roku 2018, kdy jste v pěti zápasech nestačili s Vegas na Washington. Viděli jste se teď jako favorité?

Přesně o tom jsme mluvili s Natem (Schmidtem). Tenkrát to byla spíš pohádka, kterou nikdo, ani my, nečekal. Ale tady na Floridě jsme věděli, že když budeme hrát, jak máme, tak nejspíš vyhrajeme. Ta vnitřní síla tu byla velká.

Upřímně, myslel jste si v minulých letech, že si to finále Stanley Cupu ještě někdy zahrajete?

Přál jsem si, aby to dopadlo, proto jsem taky podepsal smlouvu za minimum. Ale já říkám, že jen peníze nikoho šťastnějším neudělají. Teď mám Stanley Cup a je to nádhera.

Během finálové série se psalo a mluvilo o tom, že je až nenávistná. Bylo to tak?

Velká rivalita tam znát byla. A hlavně úvodní třetiny prvních čtyř zápasů byly hodně vypjaté. Do toho cestování, kdy jste museli trávit šest hodin v letadle. Mezi čtvrtým a pátým zápasem byla pauza jen den, kdy se přelétávalo, a tam bylo vidět, že oni to nedali. Na tyhle delší trasy Edmonton obvykle cestuje dva dny předem. A tady už jim došla šťáva.

Vy jste si ale po prvním zápase taky užil svoje. Nešťastně jste vyhodil v prodloužení puk za plexisklo, Oilers využili přesilovku, a ještě se vám poškleboval bek Jake Walman. Vychutnal jste si ho nějak na závěr?

Ne, vůbec ne. Jsem rád, že jsem ani v té chvíli nereagoval. V tom mám výbornou školu od syna, který mi šponuje nervy až do nebes. Jinak bych toho hráče asi nějak strčil, možná praštil, ale zachoval jsem si chladnou hlavu. Podle mě tohle vysmívání do sportu nepatří, já to neuznávám, i když vím, že je to součást taktiky. Oslavujte svůj úspěch, ale tyhle věci nemám rád. Každopádně to pro mě před druhým zápasem bylo těžkých 48 hodin. Kluci i trenér mě ale podrželi, kouč řekl i něco do médií a všechno dobře dopadlo.

Může podle vás Florida získat Stanley Cup i potřetí v řadě? To se nikomu nepovedlo víc než 40 let.

Když podepíšou Bennetta a Aarona Ekblada, tak Panthers vyhrají znova. A samozřejmě když budou zdraví, což letos byli, a Bobrovskij zase bude chytat jako obvykle.

A co vy? Bavíte se o prodloužení smlouvy, nebo vyrazíte na volný trh?

Řeší se to, rád bych zůstal… Ale když to nedopadne, tak budu hledat zase jinou práci.

Po tom, co jste pro Floridu udělal během play off, by to neměl být problém, ne?

No, já taky nemládnu. Hráčů na trhu bude dost, ale věřím, že kdyby mě nepodepsala Florida, tak z těch 31 týmů nějaká nabídka přijde.