Článek
Už alespoň trochu přebolelo zklamání z prohraného finále?
Pořád na to myslím. Když potkávám lidi, tak se mě na to občas zeptají. Není to jednoduché, když vím, jak blízko jsme byli. Trošku bolet to bude vždycky, protože stejně jako před deseti lety jsem i teď byl kousek od Stanley Cupu.
Bolí to teď více než při ztraceném finále v dresu San Jose v roce 2016?
Tehdy to samozřejmě taky bolelo, ale byl jsem mladý a říkal jsem si, že za pár sezon budu ve finále zase. Nakonec uběhlo 10 let a já si teď ještě před finále uvědomil, jak strašně náročné je vůbec prokousat se do finále. Můžete mít supersezonu, ale jistotu nikdy nemáte, musí se sejít spousta faktorů. Vezměte si, jak letos v základní části dominovalo Colorado s Nečim (Martinem Nečasem) a my jsme je pak vyřadili 4:0 na zápasy. Prostě už se na to teď dívám trošku jinak a víc si toho vážím. Dokud to půjde, budu bojovat o to, abych se do finále zase vrátil a konečně ho i vyhrál.
Pravdou je, že na to, jak máte úspěšnou kariéru, vám nějaká velká týmová trofej pořád chybí…
Myslím, že nemám špatnou kariéru, ale zároveň je pravda, že jsem pořádně ještě nic nevyhrál. Dvakrát ve finále Stanley Cupu, bronz z mistrovství světa. Už bych prostě chtěl něčeho dosáhnout, něco vyhrát. Něco velkého. Do příští sezony a dalších let je to můj cíl. Hlavu mám tak nastavenou. I s ohledem na řadu zranění, která jsem v minulosti měl, mě hodně lidí odepisovalo, že už se nevrátím. A přesně tohle mě motivuje. Je jedno, kolik už mi je, ale pořád chci bojovat a dokázat, že hokej umím. Že můžu mužstvu pomoct, že můžu něco vyhrát. Pořád sním. Než ukončím kariéru, ta šance bude vždycky. Kdyby se to nakonec nepovedlo, samozřejmě to zamrzí, ale zároveň nebudu litovat. Protože myslím, že už jsem něco dokázal.
Z osobního hlediska byla poslední sezona hodně náročná, že?
Do olympiády to bylo super. I po ní jsem dal dva tři góly, jenže pak přišel ten dlouhý půst.
Nedat 29 zápasů ani gól jste snad ještě nikdy nezažil, ne?
Ale zažil… Od narození do čtyř let, než jsem začal hrát hokej (směje se). Ne vážně, takhle dlouho bez gólu jsem ještě nebyl. A bylo to zvláštní. Koukal jsem se na statistiky a i tak jsem byl mezi třemi hráči týmu, kteří měli nejvíc šancí z nebezpečných prostorů. Jenže za boha mi to tam nemohlo spadnout. A ani asistence jsem skoro nedělal.
Tomáš Hertl na neformálním setkání s novináři.
Psychicky to muselo být hodně náročné období.
Nebylo to jednoduché, protože všichni od vás očekávají, že budete v důležitých situacích rozhodovat. A mně to tam najednou zničehonic přestalo padat. Však i můj starší pětiletý syn Tobias, který už začal hrát hokej, mi říkal, že už bych mohl dát gól. Že se mám jít podívat na něj, jak se to dělá.
Co vám nejvíc pomohlo nepanikařit?
Furt jsem si říkal, že to určitě přijde. Jenže v sérii prvního kola play off proti Utahu zase nic a já si začal říkat, že už to fakt není možné. Sám sebe jsem se ptal, kdy to konečně zlomím. Zaplaťpánbůh to přišlo hned potom proti Anaheimu. Po prvním gólu jsem se začal cítit fakt dobře a dařilo se mi bez ohledu na to, s kým jsem nastupoval.
Jak jste si sedl s koučem Johnem Tortorellou, jenž přišel na konci března v době, kdy se vám vůbec nedařilo a ohrožen byl i postup do play off? Zdálo se, že jste pod ním netrávil na ledě tolik času, jak jste byl dřív zvyklý?
Těžké… Neměl jsem s ním žádný problém a myslím, že nám strašně pomohl. Byli jsme v krizi, on to celé otočil a dostal nás až do finále. Sice jsme podle mě měli v pohodě vztah, ale myslím, že měl prostě radši hráče jako Eichel. V některých situacích mě asi mohl využít víc. Třeba na vhazováních, ve kterých jsem ve Vegas statisticky suverénně nejlepší. Jenže najednou jsem skoro ani nezačínal v útočném pásmu. Ale prostě každý trenér to má nějak. A já se snažil nemyslet na sebe, ale jen na to, jak pomoct týmu.
Přestože vás Tortorella dovedl do finále, ve funkci skončil, což avizoval už při svém nástupu. Jak na vás působil celkově? Na první pohled z něj jde velké charisma.
Hlavně jsem si do jeho příchodu neuvědomoval, jak je hrozně malinký (měří 173 cm). Jinak je taková stará škola. Na mítinky máme určenou speciální místnost, ale on chtěl pořád do kabiny. Na zveřejnění sestavy už jsou dnes obrazovky, on ji ale pořád psal ručně. Ale byl férový.
Čili nerozlišoval mezi hvězdami a „řadovými hráči“?
Vůbec se nikoho nebál seřvat před celou kabinou a bylo mu jedno, jestli jsem to já, Eichel nebo Marner. Když se mu prostě něco nelíbilo, řekl to na rovinu. Zároveň měl super proslovy, kterými nás dokázal nakopnout.
Během sezony jste se nechal slyšet, že Vegas patří u fanoušků soupeře mezi ty nejméně oblíbené kluby. Proč si to myslíte?
Protože je ten klub úspěšný. Za devět let existence byl třikrát ve finále a jen jednou se nedostal do play off. Svědčí to o tom, jak dobře dělá vedení svou práci. Jdou si za svým, zároveň se s tím moc nemazlí. Žádný hráč si nemůže být úplně jistý, že nebude vyměněný. Všechno klape a jak se daří, takže u ostatních se projevuje závist, že by na tom chtěli být podobně.
Tomáš Hertl.
Říkáte, že žádný hráč si nemůže být ničím jistý. I vaše jméno se během sezony skloňovalo s možným trejdem. Šlo jen o spekulace?
Třeba loni mi známí volali, že prý jsem vyměněný do Caroliny a já přitom o ničem nevěděl… Mám tři týmy, do kterých můžu být vytrejdovaný, takže u nich by mě nemohlo nic překvapit. U jiných by se mě vedení muselo zeptat, takže dokud nezavolá, nemusím relativně nic řešit. Kdyby mě vedení nechtělo mít, musel bych uvažovat i o jiných než těch třech týmech, ale zatím nic takového nenastalo. Spekulace ale budou pořád. Podívejte se na Connora McDavida. Má ještě na dva roky smlouvu s Edmontonem a všude už se píše, kde nakonec skončí. Nad tím ale hráči nepřemýšlí.
Povídáme si v pražské sportovní akademii Domyno, kde se pod vedením kondičního kouče Miloše Peci připravujete s Martinem Nečasem a dalšími hokejisty na novou sezonu. Jak dlouho už makáte?
Třetím týdnem. Vracím se sem každý rok a hrozně si to užívám. Některé kluky dlouho nevidím a tady máme prostor i na další sporty. Třeba na nohejbal před tréninky. Vždy je to zábavnější, když nás tam je víc, protože se špičkujeme, říkáme vtipy a podobně.
Dovolenou jste stihl?
Dal jsem si nějakých 14 dní volno. S rodinkou jsme vyrazili i do Mexika, abych si taky užil děti, protože při play off to bylo hodně nabité. Odpočinuli jsme si a pak jsme se vrátili domů, protože se na děti těšili i babičky a dědečkové. Jak jsme dlouho hráli, je léto kratší.
