Článek
Co byste řekl člověku, který by vám před startem nedělního závodu tvrdil, že můžete dosáhnout na bronz?
Biatlon je krásný v tom, jak je nevyzpytatelný, ale po sprintu asi nikdo nečekal, že bych mohl skončit až na pódiu. Když se to povedlo, zaplavil mě takový pocit blaženosti. Základ bych viděl v tom, že mi klapla střelba. Všechno nádherně popadalo, za to jsem fakt rád.
Cítil jste, že zcela bezchybná střelba musí být základ?
Konečně mi letos vyšla nula ze čtyřpoložkového závodu. Už první ležku jsem dal čistě a v dobrém rytmu, což mě hodilo někam na třinácté místo. Přestože hodně chumelilo, trať mi pořád chutnala. Krásná zima. Mě takové podmínky baví, když člověk musí trošku ten sníh rubat. Pořád mi hlásili, že se zlepšuju, a z poslední střelby už jsem odjížděl pátý.
Tam jste si už troufl pomyslet na stupně vítězů?
To mě nenapadlo ještě ani půl kilometru před cílem. Byl jsem už úplně koženej, ale perfektně mě podržely lyže a najednou jsem se pod tím posledním kopcem ocitl těsně za třetím Šipulinem a najednou jsem mu z očí četl, že se zlomil. Až tam jsem si řekl, že to ještě zkusím.
Věřil jste si na Rusa do finiše?
Jel jsem, co to šlo. Šipulin už na to zřejmě neměl sílu, v cílové rovince nekladl žádný odpor a usnadnil mi to. Finiš byl pro mě krásným zážitkem, ale všechno to ještě vstřebávám.
