Česká chytrost? Vždyť to je totální nesmysl, čílí se Pešán při hodnocení úrovně zdejšího hokeje

Historicky chápu, kde se to spojení „česká chytrost" vzalo. V době, kdy celý zámořský svět nahazoval kotouče a vraždil obránce, my jsme byli chytří, hráli na puku a mohli jsme použít svou chytrost, abychom se soupeři vyrovnali ve všech atributech hry. V současné chvíli, jestliže se nevyrovnáme v bruslení, ve střelbě, ve zpracování kotouče, v nasazení a kondici, tak o české chytrosti nemůže být, prosím vás, vůbec žádná debata! To je termín, který je patnáct let starý.

Vůbec nic! Protože daleko lepší než česká chytrost je kanadská chytrost, finská chytrost. A švédská chytrost taky není vůbec špatná. O americké a ruské se nebudu vůbec bavit. Připomíná mi to českou chytrou fotbalovou uličku, což je taky nesmysl, který už se naštěstí přestal používat. Prostě pokud nebudeme trénovat jako ve vyspělých zemích, pokud nebudeme na hráče tvrdí, pokud nebudeme opakovat dovednosti, pokud nebudou mít hráči kondici, pracovní morálku a přístup, tak na českou chytrost není vůbec žádný prostor.

Doba, kdy jsme se kluby o tom snažili přemlouvat a přesvědčovat, končí. Už opravdu musíme začít daleko víc používat tvrdší nástroje.

Je pravda, že počet akademií i počet týmů v juniorské lize by byl už v této sezoně velmi výrazně zredukován, ale covidová situace nepřeje tomu, abychom do klubů, které jsou na pokraji života a smrti, ještě udeřili redukčním mechanismem.

Příští rok ale několik klubů o status Akademie přijde. Jestli se rozběhne sezona tak, jak by měla, radikálně se bude snižovat i počet týmů v juniorské lize. Mezi jednotlivými akademiemi už v této sezoně mělo dojít k přesunům financí. Ne všechny budou dostávat stejné finance. Je připraven systém odměňování a jsou zostřené podmínky pro jejich přidělení a udržení statusu Akademie. Víme o klubech, které jsou na hraně udržitelnosti akademií. Jenže tato pro některé kluby velmi nepříjemná změna se kvůli covidu odsunula na příští sezonu.

V rámci reprezentační buněk jsme za chybu v systému jejich práce neudělili měsíční příspěvek Mladé Boleslavi a Českým Budějovicím. Vůbec nešlo o žádnou lehkou pokutičku, byla to částka přesahující sto tisíc korun. I když už byla covidová doba, museli jsme to udělat, aby kluby věděly, že musí pracovat.

Chystáme změny soutěží napříč celým systémem.

Téměř vůbec. Kdybyste takovou otázku položil na plénu, tak z dvou tisíců členů pléna dostanete dva tisíce různých názorů. Musíme analyzovat data, zohlednit veškeré atributy a pak rozhodnout.

Jednoznačně! S tím, že například by status akademie nebyl úplně vázán na účast v nejvyšší juniorské soutěži. Klub by měl třeba další rok, možná dva ochranu nad postupem zpátky. Když se totiž třeba do dvou let zredukuje juniorská liga o šest týmů, můžou do toho spadnout historicky velmi významné kluby. Vím totiž, že se vám nemusí sejít ročník a měl byste problém. Kdyby se jednalo třeba o zahrnutí čtyřletého období, kluby by už se mohly připravit na to, že musí udržovat a obhajovat svá působení v nejvyšší soutěži.

S mladými hráči se v klubech nepracuje, nedostávají prostor v dospělých týmech. Radši se koupí 35letí cizinci, aby se uhrál výsledek, protože trenéři jsou pod tlakem manažera, což naprosto chápu. Jenže manažer je pod tlakem majitele klubu, ten zase pod tlakem diváků a je to začarovaný kruh, v němž se moc nenosí nechat hrát mladé hráče. Podívejte se, jak trocha volnosti v klubu a účast v národním týmu pomohla Blümelovi s Mandátem. Do Pardubic se z reprezentace po prosincovém Channel One Cupu vrátili sebevědomí a dominují extralize. Je to jenom o odvaze.

Redukcí soutěží opravdu může svaz nastavit konkurenční prostředí. Musí se neustále sestupovat a postupovat. Všude. Pořád se o něco musí hrát. Můžeme zredukovat soutěže a tlačit na kluby, aby dobře pracovaly s hráči, víc toho ale na svazu dělat nemůžeme.

Doporučil bych to. Jenže spousta klubů tehdy nepochopila situaci. Na zápasy juniory brala a pak je využila na tři čtyři minuty s vysvětlením, že musejí mít mladého hráče. To není pravda, klub si mohl zúžit line-up na zápas a mít o dva hráče míň. Což se bohužel dělo. Stal se z toho nešvar, že mladí hráči hodně cestovali a málo hráli. Na tomto příkladu vidíte, že i dobře myšlená věc bohužel není zprocesovaná tak, jak by selsky a správně měla být.

Myslím, že nesestupovat v době covidu bylo naprosto správné rozhodnutí. Do budoucna se ale sestupy ze soutěží určitě otevřou, i když nemůžu mluvit za APK LH a majitele klubů. Ovšem soutěže, na které svaz může sáhnout, určitě zredukované budou.

Nevím, jestli úplně, ale velmi dostatečně na to, abych mohl sebevědomě vyprávět, že se na svazu dělá spousta dobré práce, která je zatím bohužel málo viditelná a málo proklamovaná.

Trošku alibisticky musím říct, že situace v této sezoně je (kvůli covidu) velmi složitá a každý řeší spíš existenciální problémy a tréninkové možnosti, než abychom se stmelili do jednotného směru. Vidím ale světlo na konci tunelu. Hlavně při osobních jednáních s kluby vidím jejich zájem pomoct českému hokeji. Bohužel jsem ale často ve fázi, kdy musím někoho přemlouvat. Musíme si uvědomit, že vážnost situace leží na bedrech klubů. My na svazu můžeme poradit, ale dennodenně musí s hráči pracovat kluby.

Jestli si myslíte, že schovaný v autě s nalepeným knírkem sleduju, jestli tatínek předává peníze trenérovi, tak to nedělám. Nemám informace, že by se něco takového opakovaně dělo. Byla taková doba a kauzy, ale myslím, že v současné době už to není o igelitce pod stolem, ale spíš o tlaku a lobbingu. Nejsem si jistý, jestli se to děje. Nejsem revizor, který by to kontroloval. Většinou dostávám esemesky od zhrzených rodičů, kterým jejich syn nesplňuje podmínky postupných kroků, jak si je rodič naplánoval. Když můj syn nehraje ve druhé pětce ani přesilovku, začínám natírat trenéra a obviňovat ty, kteří přesilovku hrají, že tam nejspíš dochází k lobbingu.

Už od loňského léta. Metodické materiály, herní systémy a tréninky dovedností jsme rozeslali do klubů a každý trenér ví, jak by měl pracovat, abychom se podobným systémem mohli prezentovat i na vrcholných akcích. Ano, chceme hrát moderním systémem, ale pak jsou fáze, jako třeba MS dvacítek, u nichž víte, že s tímhle stylem dostanete od velmocí debakl. Tam už je na příslušném kouči, jak speciální systém, třeba i defenzivnější, ušije na daného soupeře. Nejde o taktiku, ale herní systém. To je velký rozdíl!