GLOSA: Nesmějme se bláhovým řečem o zlatu. Malý jen ten, kdo má malý cíl

Až mnohé napadlo, jestli tento Jalonen je skutečně křestním Kari, ne jeho jmenovec Jukka, který před pár týdny dovedl Finsko k olympijskému zlatu, a když se světový šampionát, o němž byla řeč, koná právě ve Finsku, tak jaké jiné cíle by "Suomi" mělo mít.

Jenže jistý Čech, křestním jménem Svatopluk, kdysi napsal: "Sláb jen ten, kdo v sebe ztratil víru, a malý jen ten, kdo zná jen malý cíl." Je dobré si to připomínat, protože i z tohoto pohledu by bylo špatné, kdyby se hokejové reprezentace po 74 letech ujímal cizinec, který by přízemně říkal, že "půjdeme zápas od zápasu".

Na druhou stranu český hokej je na dně, což olympiáda potvrdila, a tak mluvit o zlatu je spíše krásné až bláhové snění než realita. Však i Jalonen svou řeč začal: "Chci, abyste věděli, že nejsem kouzelník, na to se musíte připravit. Jsem obyčejný chlap z Finska."

Nicméně jeho rétorika je v kontrastu s tím, jak vyhýbavě mluvíval o ambicích jeho předchůdce Filip Pešán. Když se loni před Rigou objevil titulek, že tým má na zlato, obvinil pak novináře, že na hráče vytvořili neúměrný tlak a že to byla jen "mediální masáž, ne pravda". Tak snad nynější slova o zlatu Pešánovi nepřivodí nějaké omdlení, protože je stále šéftrenérem svazu a tak nějak i Jalononenovým nadřízeným.

V hokejové Síni slávy, kde Jalonen poprvé coby kouč reprezentace veřejně vystupoval - a do které za poslední roky želbohu nepřibyla žádná čerstvá relikvie -, zároveň diplomaticky mluvil o tom, že nepřichází měnit českou hokejovou identitu. Že chce sázet na českou rychlost, chytrost. "Nechci dělat žádné velké a převratné změny. Ale rád bych do toho vnesl také něco navíc ze své strany. Jsou věci, které je třeba pozměnit a napravit."

Je-li řeč o symbolickém projevu v Síni slávy, pak symbolické je i to, že ta se nachází v obchodním centru, na jehož střeše jsou obří dinosauři a lze je spatřit z oken kanceláří hokejového svazu. Je však dobře, že lidé ze svazu alespoň částečně vystoupili z pravěku a odhodlali se najmout k resuscitaci reprezentace zahraničního kouče. Může nás obohatit, ukázat jiný směr i se oprostit od malicherností a bojůvek, které tuzemské prostředí sráží. A koneckonců, jak dokazuje i případ hledání asistentů - původní dva zvažovaní Pavel Gross a Miloslav Hořava nabídku nepřijali, - se do pozice hlavního kouče ani nikdo nehnal.

Zotavovat se však český hokej nemůže jen na samotném vrcholu, lékaři se musí objevit i u mládežnických výběrů a pozměnit celý systém hokejové výchovy. Jalonen sám říká, že chce být extraligovým i reprezentačním koučům k dispozici, že jim chce s nimi sdílet své znalosti, prostředí konstruktivně rozvíjet. Ale zároveň musí být o jeho názory a pomoc v samotném hnutí poptávka a i samotné hnutí musí prahnout po své přeměně.

A tak možná nejzásadnější zpráva z pátečního uvedení Jalonena do úřadu zazněla od Bedřicha Ščerbana, člena výkonného výboru, jenž přiznal, že výbor se na příštím zasedání bude zabývat otázkou, jakou formu má mít červnová konference.

Přeměnila-li by se ve volební a nehledala jen nového prezidenta, jak původně měla, ale volila třeba i celou hokejovou vládu, pak to může být zárodek k tomu, abychom řeči o zlatu ze šampionátu za pár let už zase brali jako realistické, nikoliv ryze bláhové.