Článek
Ostřílený reportér, který v minulých letech nechyběl na žádné velké hokejové akci, zavzpomínal na třaskavé události před 25 lety v exkluzivním rozhovoru pro Sport.cz.
Jak jste se tehdy dostal k informaci o Samuelssonově americkém pasu?
Dozvěděl jsem se to od kanadského kolegy, ale ne jako zprávu hodnou pozornosti. Bylo to při nezávazném rozhovoru u kávy. Samuelsson mu nějak neurvale odmítl rozhovor, a můj kamarád řekl něco jako: A to Američané dali tomuhle kreténovi zas.ané občanství...".
Hned jste tušil, že to bude průšvih?
Věděl jsem, že to není podle švédských zákonů, tak jsem si to ověřil a zjistil jsem, že je to skutečně pravda: Samuelsson měl opravdu americký pas. Ale při registraci předložil švédský. Vzpomínám si, jak jsem se na to na tribuně ptal našeho svazového šéfa. Švédsko hrálo, tuším s Běloruskem, a on mi nevěřil. Ale hned zavolal generálnímu manažerovi na lavičku, který se Samuelssona uprostřed zápasu zeptal: Máš americký pas? Z druhé strany ledu jsem viděl, jak Samuelsson přikyvuje.
Nezáviděníhodná situace...
Věděl jsem, že se blíží bouře. Ve Švédsku platil zákon, který jasně říkal, že v okamžiku, kdy přijmete cizí občanství, vaše švédské občanství přestává platit. V Lulea byl finský hráč Mika Nieminen, který se dvěma pasy pendloval mezi švédskou ligou a finským národním týmem. Poté, co to udělal asi třikrát, zasáhly švédské imigrační úřady. O tom příběhu jsem psal, takže jsem to věděl.
Zlaté Nagano 1998.
Zvažoval jste, že byste si Samuelssonův příběh nechal jen pro sebe?
O celé záležitosti jsem řekl svému tehdejšímu nadřízenému v novinách Svenska Dagbladet v Naganu. Měli jsme schůzku se všemi našimi reportéry a ta se zúžila na otázku: Jsme fanoušci, nebo jsme reportéři? Pak už to bylo jednoduché.
Jak reagovali ostatní švédští novináři? Měl jste jejich podporu?
Naprostou. Až na sloupkaře bulvárního deníku Aftonbladet. Ale tomu nemohli příjít na jméno ani jeho vlastní kolegové. Víte, teď pracuju pro NHL a švédskou hokejovou federaci. A tenhle chlápek píše o kytkách pro lokální noviny vzdálené asi 350 kilometrů od Stockholmu.
Reakce švédských hráčů a trenérů asi byla o dost vyhrocenější, nebo ne?
Trenér Kent Forsberg ke mně i po těch letech stále cítí zášť. Ale hráči jako Peter Forsberg, Calle Johansson, Mikael Renberg, nebo Nicklas Lidström vůbec ne. S těmi nemám žádné problémy. Dnes je považuju za osobní přátele, občas se taky sejdeme na pivo.
Ve Švédsku vás ale fanoušci označovali za vlastizrádce. Nebál jste se návratu?
Domů jsem nemohl, protože jsem dostal přes 400 výhrůžek různé intenzity. Doma před mým domem stálo policejní auto, nejstarší dcera měla dokonce ve škole bodyguarda. Takže právníci našich novin rozhodli, že pro mě bude nejlepší návrat domů odložit. Odletěl jsem do Los Angeles, noviny zaplatily cestu i mé rodině a strávili jsme dva týdny v USA.
Měl jste možnost se Samuelssonem o celé kauze později mluvit? Je to něco, co vám už odpustil?
Jo, jo. Mluvil jsem s ním. Smál se a není mezi námi žádný problém. Věděl, že jsem dělal svou práci.
Švédský tým byl velmi silný, ale ve čtvrtfinále prohrál s Finskem 1:2. Samuelsson nedávno v Praze řekl, že to bylo kvůli tomu, že nemohl hlídat Teemu Selänneho. Souhlasíte s tím?
Jak říkáte. Švédsko mělo silný tým. Nezlomil ho ale fakt, že Samuelsson nemohl hlídat Selänneho. Spíš to bylo kvůli špatnému trenérovi...
Pokud by podobný zákon platil v Česku, tak by zlatý gól ve finále musel vstřelit někdo jiný než Petr Svoboda, který měl i kanadské občanství a svůj český pas viděl poprvé až v Naganu.
Kdybyste v Česku měli zákon zakazující dvojí občanství jako ve Švédsku, tak potom rozhodně. Ale takhle to u vás bylo bez problémů.
Připomíná vám ve Švédsku ještě někdo tento případ, nebo už je to historická událost, na kterou sedl prach?
Občas se to ještě stává. Vlastně zrovna před pár dny v jednom baru. Ale to bylo poprvé po mnoha letech. A jak jsme to vyřešili? Panákem whisky.
