Článek
Listopadové mládežnické reprezentační okénko odkrylo herní i výsledkovou bídu v plné nahotě. Dvacítka padla se Švédy, Rusy i Finy, osmnáctka prohrála dokonce všechny čtyři své zápasy; když mj. od USA schytala debakl 1:9 a Švýcarům za 60 minut nedokázala vstřelit gól. A tak jedinou výhru z deseti zápasů našich mládežnických výběrů zapsala devatenáctka proti Finům. Sluší se však dodat, že další dvě utkání proti Suomi prohrála...
U někoho to skutečně mohlo vyvolat zděšení, ale bohužel je přesně tohle všední realita. Český mládežnický hokej je totiž už delší dobu v natolik katastrofálním stavu, že by šokem spíš bylo, kdyby juniorské výběry nad nějakým soupeřem ze špičky, kam kdysi taky patřily, ještě vyhrávaly.
| Quo vadis, český hokeji? |
|---|
| Redakce Sport.cz přináší ve čtyřdílném seriálu detailní rozbor negativních jevů v tuzemském ledním hokeji, který býval díky legendám jako Vladimír Zábrodský, bratři Holíkové, Robert Reichel, Dominik Hašek či Jaromír Jágr desítky let výkladní skříní českého sportu. |
| Třetí díl, který přineseme zkraje příštího týdne, se zaměří na to, jak čeští hráči zaostávají v hokejových dovednostech i na absenci rozdílových hráčů. Téma se bude věnovat i tomu, kam mizejí talenty a co se musí změnit, aby na českém ledě zase vyrostly hvězdy. |
Jenže může se tomu někdo divit, když extraligu juniorů hraje v Česku v této sezoně 20 týmů a tu dorosteneckou dokonce 30? Snad nikdo nevěří, že v tuzemsku máme hrubým odhadem 500(!) juniorů a 750(!) dorostenců schopných hrát nejvyšší soutěž?! Samozřejmě že ne...
„Dorosteneckou extraligu dnes může hrát prakticky každý kluk, který udrží hokejku," kroutí hlavou zkušený trenér mládeže, jenž mluví nezvykle otevřeně o poměrech v tuzemském hokeji jen pod podmínkou anonymity.
A tak měl třeba dorost PZ Kladna po 16 kolech jen jeden bod a průměr přes 10 inkasovaných gólů na zápas. A tak se klidně stane, že v juniorské extralize vyhraje Plzeň v Českých Budějovicích 14:0.
Jen blázen si může myslet, že takové zápasy někomu něco dají. Vítězným celkům rozhodně nic. Hráči nejsou pod žádným tlakem, nejsou nuceni jít na krev, jejich hokejový vývoj logicky není takový, jaký by měl být. Vždyť proč se snažit víc, když to na soupeře bohatě stačí i jen s nohou na půl plynu.
Svaz sice přistoupil k rekonstrukcím soutěží, od příští sezony má hrát juniorskou extraligu 14 a dorosteneckou 20 týmů, mezi Sport.cz oslovenými experty na mládežnický hokej ale převládá názor, že zúžení mělo být radikálnější. Že tohle je jen polovičaté řešení, které nebude mít efekt vybudování opravdového konkurenčního prostředí.
„Vždyť my ani na 14 týmů nemáme pořádné hráče. Stejně to ale nepomůže, pokud se nenastaví férové prostředí, aby nejvyšší soutěž hráli opravdu ti nejlepší. Tak tomu teď není, do mládežnických extralig jsou dosazováni protekční koně, jejichž rodiče znají toho správného člověka v klubu, na svazu atakdále...," pokračuje už zmiňovaný mládežnický kouč.
A tak se nikdo nemůže divit českým mladíkům toužícím prorazit v světovém hokeji, že radši; než ještě není pozdě; zamíří do zahraničí, než aby doma zahnili. V elitních mládežnických ligách (Finsko, Švédsko a Švýcarsko) aktuálně působí 15 českých juniorů a dokonce 25 dorostenců. Dalších 24 juniorů pak hraje v prestižních kanadských soutěžích této věkové kategorie WHL, OHL a QMJHL. Suma sumárum by dali na více než jeden opravdu kvalitní tým v každé kategorii, v juniorech téměř na dva. A to se najde spousta dalších, kteří si ale zámořskou cestu, zejména kvůli finančním důvodům, nemůžou dovolit...
„Ještě nedávno všichni tvrdili, jak to tady s mládeží děláme skvěle. Jak je tedy možné, že kouč osmnáctky Jakub Petr pošle svého syna Dominika hrát do Finska do Lukko Rauma?" podivuje se poměrům v tuzemském hokeji znechucený trenér. A Jakub Petr zdaleka není sám. Své syny posílá do zahraničí i Jaroslav Špaček, Martin Altrichter, Marek Malík, Libor Zábranský a další osobnosti českého hokeje.
O totální nekoncepčnosti v Českém hokeji svědčí i dvě starší příhody v mládežnických kategoriích. Psal se rok 2015, když se z ruské mládežnické MHL vracely Karlovy Vary. Svaz je vzal zpátky do extraligy, jenže ta najednou kvůli tomu měla mít lichý počet 17 účastníků. Řešení? Tak prostě zrušíme sestup Jihlavy a budeme hrát s 18 mančafty. Že šéfem Dukly je Bedřich Ščerban, člen výkonného výboru hokejového svazu, byla jistě náhoda...
Na jaře 2019 zase svaz uprostřed rozehrané soutěže rozhodl, že se od následující sezony sníží počet účastníků juniorské extraligy z 24 na 19 a budou ji hrát jen kluby se statusem akademie plus Olomouc. Ozvaly se Vsetín, Přerov a Havířov, které si sportovní cestou zajistily účast v dalším ročníku, ale stejně jim to nebylo nic platné. A když se rozhodly bránit soudní cestou, svaz jen přejmenoval název nejvyšší soutěže; nově jí měla být pohárová soutěž; a jelo se vesele dál...
I tohle řadu lidí, kteří to s českým hokejem myslí dobře, znechucuje a odpuzuje. A pak je tu tabulkové odstupné nebo výchovné. Jak chcete... Věc, která funguje jen v Česku a na Slovensku. Nikde jinde.
„Hráčům se tím brání ve volném pohybu. Třeba ve Finsku máte zákonem dané, že kluci do 17 let nesmějí být předmětem finančních transakcí. Mají tam vytvořené spádové oblasti, ale na principu dobrovolnosti. Kdykoliv z nich můžete odejít. To tady nejde, pokud za hráče jeho nový klub nezaplatí podle tabulek," připojuje zmíněný mládežnický trenér.
A jsou tu i další bizarní příběhy. Rovněž se stává, že mladému hokejistovi v klubu zakazují jiný sport. Otec mladého brankáře dodnes vzpomíná, jak mu v Letňanech řekli, že jestli chce mladej jít na basket, tak ať klidně jde, ale o víkendu nechytá. Pokud dítě pohyb a hra baví, rozhodně mu neuškodí, že má i nějaké doplňkové sporty, jenže řada klubů to vnímá tak, že jim děti patří i s výstrojí.
Výkonný výbor Tomáše Krále podržel. Ten pak oznámil, že příští rok stejně odstoupíVideo: Sport.cz
„Nepochopil jsem, když mi Petr Bříza (jeden z viceprezidentů Českého hokeje) chtěl vykládat, co mohu a nemohu dělat se svým synem. Jsem přesvědčený, že děti by se do určitého věku měly věnovat i doplňkovým sportům. Vidím totiž kluky, kteří jsou na ledě 20 hodin týdně, když pak ale přijdou do tělocvičny, neumějí skákat přes švihadlo nebo jim dělá problém vylézt po žebříku," prozrazuje mládežnický kouč.
A tak se nikdo nemůže divit, že český hokej už ve světě přestávají brát vážně. Nemá kredit. Seniorský nároďák naposledy přivezl medaili z MS před devíti lety, dvacítka dokonce před šestnácti. Osmnáctka sice v roce 2014 brala stříbro, vděčila za něj ale především individuálním kvalitám Davida Pastrňáka s Jakubem Vránou, kteří ve svých patnácti letech raději frnkli hrát hokej do Švédska. A to nemluvě o tom, že v roce 2008 osmnáctka z elitní kategorie MS na rok vypadla...
Nikdo nemůže být překvapený, pokud ostudný pád v blízké budoucnosti potká český mládežnický hokej znovu. Za současného stavu je to mnohem pravděpodobnější scénář, než že se bude ze šampionátů vracet s cenným kovem. Talentované hokejisty totiž zdejší systém nevychovává.
