Článek
Větříte, že máte větší šanci než v minulých letech, kdy vám šampionát unikal?
Je to možný, udělám pro to maximum, ale rozhodují trenéři. Tým skládají tak, aby byl co nejsilnější a role hráčů zapadaly. Chtějí mě vidět v zápasech a pak to bude na nich, jestli se jim budu hodit. Pokud ano, budu jedině rád, když ne, život jde dál a budu se chystat na novou sezonu.
Všichni hráči v lize museli kvůli šíření covidu nosit celoobličejová plexiskla, což nebylo úplně příjemné. Sezona vám ale vyšla, nastřádal jste i 17 asistencí. Proč se tolik dařilo?
Je to i zásluhou spoluhráčů a vůbec tím, jak klub fungoval. Sice jsme vypadli ve čtvrtfinále (s TPS Turku 3:2 na zápasy), ale myslím, že po předchozí sezoně, kdy byl tým v tabulce úplně na spodku, byl i tohle úspěch. Hodně jsme Turku potrápili. Myslím, že jsme mohli vyhrát i rozhodující duel a postoupit, ale bohužel se nám to nepovedlo.
V závěru základní části i během play off jste nastupoval v lajně s Filipem Chlapíkem, který přišel z Ottawy. Jak vám klapala spolupráce?
Dobře. Jasně že chvíli trvá, než se člověk s někým sehraje, ale byli jsme s Patrikem Bartošákem rádi, že přišel další Čech. Škoda že Filip přišel až ke konci sezony. Bylo by určitě víc srandy a spolupráce mohla být ještě lepší.
Trenér hokejové reprezentace Filip Pešán a asistent Martin Straka během utkání v rámci přípravy na MS
Dres Pelicans oblékali v předloňské sezoně Hynek Zohorna nebo Jakub Škarek, v minulosti také další krajané. Byla česká stopa v klubu znát?
Ano. Musím říct, že kluci, co tam byli před námi, udělali českému hokeji parádní jméno a odvedli super práci. I trenéři nebo členové organizace je zmiňovali, když jsme se spolu bavili.
Patříte mezi výtečné bruslaře, soutěž vám tedy seděla?
Hokej je podobný mezinárodnímu a opravdu dost o bruslení. Každému chvilku aklimatizace trvá, ale řekl bych, že jsem se přizpůsobil dobře. Byl jsem spokojený a klidně bych ve Finsku zůstal i dál.
I třeba v Pelicans?
Mám nabídku pokračovat v Lahti a zajímaly se i nějaké jiné týmy z finské ligy. Co se týká dalších zahraničních lig, jednáme... Uvidíme, zatím není úplně kam chvátat.
Nevylučujete ani návrat do extraligy, o kterém se šušká?
Preferoval bych zahraničí. Rád bych, aby to dávalo smysl po hokejové stránce, i pro rodinu.
Čeští hokejisté se radují z gólu Tomáše Zohorny (druhý zleva) proti Rakousku.
Hodně by vás jistě lákala KHL...
Kdyby přišla dobrá nabídka, šel bych, nebránil bych se. Máme ale dítě, takže všechno proberu s manželkou. Rodina mě v Lahti podporovala. I díky ní se mi sezona tak vydařila. Je pro mě nejvíc. Třeba do Ruska bez ní nepůjdu. Záleželo by fakt na podmínkách, na možnostech bydlení a dalších okolnostech, jako je zájem klubu a podobně... Klasické věci, co řeší všichni hráči. Chtějí být v co nejlepším městě a dostat co nejvíc peněz. (úsměv) Věřím, že tahle sezona mi pomůže k nějaké dobré nabídce. Nechávám to na agentovi, až přijde s něčím konkrétním, budu se tím zabývat.
Zmiňujete rodinu, jaký byl život ve vyhlášeném lyžařském středisku?
Byli jsme naprosto spokojení. Asi měsíc byly zavřené restaurace, ale jinak bylo všechno po celou dobu otevřené a roušky jenom doporučené. Mohli jsme na lyže, běžky, rok byl super i pro rodinu, protože jsme mohli dělat všechno, co se tady v Česku nemohlo.
V průběhu minulé sezony jste byl vyměněn z Hradce Králové do Brna, trápilo vás i zranění. Rok ve Finsku vám pomohl na toto nepříjemné období určitě zapomenout...
I proto jsem šel do Lahti, abych si trochu vyčistil hlavu po tom, jak to skončilo v Hradci. Byl jsem v něm dlouho a přirostl mi k srdci, i lidi, ale občas se cesty rozejdou. Každý má jiný pohled na různé situace a šel jsem pak do Brna... Nechci klubu vůbec nic zazlívat, ale samozřejmě mě to tenkrát mrzelo. I takový je prostě hokejový život.
