Článek
Trenér Jandač dává jasně najevo, že s vámi počítá mezi tři gólmany do olympijské nominace. Jak moc vás tou důvěrou uklidňuje?
Je fajn, když slyšíte, že vám trenér takhle věří. A zároveň pro mě i hodně motivující, když cítím, že mám velkou šanci jet. Nechci ale nic zakřiknout, je nutné podávat kvalitní výkony a zatím nemá ani cenu mít olympiádu nějak moc v hlavě, protože ještě pořád zbývají skoro dva měsíce.
Kdy vás poprvé napadlo, že byste se v únoru na olympijském turnaji mohl objevit?
Vždycky tam jezdili hráči z Ameriky, ale letos se všechno vyvinulo jinak. I já o tom pak začal přemýšlet o něco víc. A kdyby to fakt vyšlo... Jsem zvědavý, jaká tam bude atmosféra, třeba v porovnání s mistrovstvím světa.
Cítíte odlišnost takové akce proti hokejovému šampionátu?
Samozřejmě už jen tím, že olympiáda je jednou za čtyři roky a pak tam jsou pohromadě lidi z různých sportů a navzájem si fandí. Pro mě je tohle všechno spojené hlavně s Naganem, tehdy jsem s hokejem začínal a žil tím tehdy u nás úplně každý.
Channel 1 Cup je posledním velkým testem na Pchjongčchang. Jak jste tedy viděl z reprezentační branky středeční pražský obrat s Finy?
Přišla docela úleva, dvě třetiny to nebylo od celého mužstva ono a po těch dvou obdržených gólech a dalších finských šancích jsem měl v hlavě, ať to nedopadne ještě hůř. Ve třetí třetině ale zčistajasna přišlo české povstání. Samozřejmě vždycky chci dostat co nejmíň gólů, takže se musím trošku odizolovat od toho, jak vypadá hra v poli .
Musel jste kvůli povinnostem v klubu naskočit do branky národního týmu bez jediného tréninku, bylo to složité?
Asi mi pomohlo, že je KHL v této sezóně dost naštosovaná a spousta zápasů je právě takhle obden. Už jsem přivyklý, že často chytám, aniž by předtím byla možnost trénovat.
Omsk inkasoval nejméně gólů v celé Východní konferenci a vy jste udržel už čtyřikrát čisté konto...
V Rusku jsou ty částky do klubové kasy přece jen o něco vyšší, ale za nulu každý gólman přispěje rád. Obecně hrajeme dost obranný systém, takže spoluhráči mně k těm čistým kontům dost pomáhají. Přestože vedeme divizi a celou sezónu hrajeme nahoře, tak je tam pořád tlak na výsledky a někdy mě až překvapuje, jak hodně to je vyhrocené.
Zůstal jste jediný Čech v kabině Omsku, nestýská se vám po krajanech?
Je to pochopitelně jiné v porovnání třeba s tím mým prvním rokem, kdy jsme byli v mužstvu čtyři Češi, teď mají zase podobnou kolonii v Omsku Švédové. Ale jak tam chytám už třetí sezónu, nemusím být zavřený v nějaké bublině cizinců a dokážu se už domluvit a normálně se pobavit i s ruskýma klukama.
