Článek
Saint Paul (od našeho zpravodaje) - Čeští mladíci už ve finále nenašli dostatek sil, aby si vyšlápli na dalšího silného soka. „Potřebovali jsme jeden šťastný odraz,“ míní Augusta.
Proč vám finálové utkání nevyšlo podle představ?
Bylo cítit, že Švédové měli víc energie a hráli lépe. Po většinu zápasu jsme tahali za kratší konec. Hledali jsme jiskru. Věděli jsme, že pokud ji najdeme, hráči v sobě najdou zbytky sil. Po zápase s Kanadou už jich tolik nezbývalo. Jiskra přišla až příliš pozdě na to, abychom ještě mohli s utkáním něco udělat. Musím ale smeknout a uznat, že soupeř zvítězil po zásluze, takže mu Hrál vyspělý hokej, skoro až dospělý. Je vidět, že spousta hráčů působí v seniorské švédské lize.
Nebyl na českých hráčích znát možná až příliš velký chtíč, který se pak projevil v křečovitém výkonu?
Spíš nám opravdu chyběla jiskra. Potřebovali jsme jeden šťastný odraz, nějaký náhodný gól od brusle, od nohy. Ale většina odrazů šla proti nám, pak už se to na nás nabalovalo. Občas se projevila nervozita, místy jsme předržovali kotouče. Přesto obrovský klobouk dolů, že jsme ještě našli zbytky sil a dvě minuty si vytvořili neskutečný tlak. Kluci ukázali, že bojují, dokud nepadnou. Bohužel padli, ale i přesto jsem na ně ohromně hrdý.
Možná se projevil i rozdíl v času na odpočinek, kterého měli Švédi více.
Asi to bylo znát, ale to není výmluva, proč jsme nevyhráli zlato. Kluci jsou mladí a trénovaní, ale sedm zápasů v jedenácti dnech je stálo hrozně sil. I těch psychických. Emoce dokáží člověka unavit. Spousta z hráčů nespala, protože ještě prožívali zápas Kanadou. Je to pro ně dobrá zkušenost. Hodně kluků si zahraje na dvacítkách i příští rok a můžou z tohohle prožitku těžit.
Útočník české dvacítky Václav Nestrašil po zisku stříbra: Dali jsme tomu všechnoVideo: Sport.cz
Co jste hráčům vzkázal po zápase v kabině?
Že by stříbrnou medaili měli nosit s hrdostí. Zaslouží si ji za každý den, který tu dřeli. Vytvořili tým. Kluci nechali na ledě všechno. Jsem hrdý, jak pracovali po celý turnaj. Moc si vážím toho, že jsme s realizačním týmem mohli stát za jejich zády. Pro úspěch jsme udělali maximum, bohužel jsme zůstali těsně pod nejvyšším stupínkem. Popřál jsem jim, aby se jim podobný úspěch povedl i v budoucnu. Jsou to mladí a nadějní kluci a určitě ještě nějakou šanci v kariéře dostanou.
Jaké jsou emoce se stříbrnou medailí na krku v porovnání s předchozími dvěma bronzy?
Zjistil jsem, že získat stříbrnou medaili je smutnější než vyhrát bronzovou. Vidět v kabině hráče slzet a cítit, jak ohromně moc chtěli zlato, bylo pro mě hodně silné. S odstupem času, až vyprchají emoce, to ale všichni budeme hodnotit pozitivněji. Budeme si šampionát pamatovat po zbytek svých kariér a možná i životů. Protože kdyby nám někdo před turnajem řekl, že budeme stříbrní, tak jsme za to rádi. V tuhle chvíli jsme smutní, ale i hrdí, že jsme druzí na světě.
Co jste si kromě medailí odnesl ze tříleté zkušenosti u reprezentační dvacítky?
Pro mě to bylo obrovsky poučné. Jsem spíš ze starší generace a díky kontaktu s mladou generací jsem na některé věci změnil pohled. Kluci mě v mnohém obohatili a jsem moc rád, že jsem mohl být součástí tohohle týmu.
Jak si ceníte toho, že jste český výběr pokaždé dovedl k cennému kovu?
Nesmírně si toho vážím. Ale trochu bych to otočil. Není to o mě, ale o týmech, které jsme vytvořili. A o klucích, kteří stojí vedle mě v realizáku. Bez nich já bych nebyl nic, bez hráčů bych nebyl nic. Oni zase potřebují nás. Nikdy nezáleží na jednom jménu. Nerad čtu v médiích titulky jako „Augustův tým“. Vyhráváme a prohráváme jako tým České republiky. Jsem hrdý, že jsem mohl být trenér reprezentace, a třeba se k ní ještě někdy v budoucnu vrátím.
