Článek
Co rozhodlo o porážce s Německem?
Podle mě ten začátek. Udělali jsme fauly a oni nás v přesilovkách potrestali. Mají je velmi dobré a my jim je nabídli. Příště tolik faulovat nemůžeme.
Prohrávali jste 1:4, dotáhli jste se na 3:4 ve třetí třetině a měli i další šance. Byl problém trochu i v koncovce?
Těch posledních deset minut jsme hráli fakt skvěle. To ale nestačí. Musíme tak začít od začátku a hrát tak celý zápas. Proti Rusku nám tam padlo skoro všechno, ve druhém utkání jsme měli trochu i smůlu. Snad to bude v dalším zápase lepší.
Je porážka velkou komplikací pro čtvrtfinálové naděje?
Nevím... Každý zápas je nový. Není nikde napsané, že bychom nemohli Kanadu nebo USA porazit.
Před sebou ale máte papírově nejtěžší soupeře. Jak proti nim uspět?
V neděli jsme měli volno, sedli jsme si a řekli si, co budeme hrát. Oba týmy mají velké individuality, ale když budeme hrát jako tým tak jako proti Rusku, tak bychom měli vyhrát.
Bylo by to velké zklamání, kdybyste hráli jen o záchranu, viďte?
Stoprocentně. Věřím, že se to nestane. To si vůbec nepřipouštíme.
Ostravský led znáte ze svého působení ve Vítkovicích nejvíce. Jak na něj vzpomínáte?
Velmi dobře. Hrál jsem tady dva roky, takže když jsem do haly vstoupil, všechno se mi to vybavilo. A jsou to super vzpomínky.
S Vítkovicemi jste tady nakoukl do extraligy...
Ano, odehrál jsem tady první zápas v extralize (15. ledna 2018 proti Olomouci). Bylo to super a je super tady znovu hrát. I fanoušci jsou skvělí. Chtěl bych jim poděkovat za podporu. To je něco neuvěřitelného.

Zleva Yannik Valenti z Německa a Jaromír Pytlík
Překvapila vás?
Ano. Moc. Ten první zápas... Byl jsem z toho úplně vedle, protože lidi jsou skvělí. V Česku se umí fandit. I proti Německu nás hnali a dělali jsme všechno pro to, abychom vyhráli. Bohužel se to nepovedlo. Příští zápas uděláme vše pro to, aby to vyšlo.
Sledujete Vítkovice?
Jasně že sleduji. To je jasné. Moc se jim teď nedaří, ale snad se zvednou a půjdou nahoru.
Potkal jste v Ostravě nějaké známé?
Ano, ale bývalé spoluhráče zatím ne. V sobotu hráli v Kladně. Už mi ale kluci psali, zda někam nezajdeme, že jim ještě dlužím sushi. (smích)