Článek
Kdy jste se začal zajímat o investice?
Nadchnul jsem se pro to tak dva tři roky zpátky. Už odmala jsem byl takový, že jsem přemýšlel nad penězi, ani nevím proč, ale zajímal mě svět financí. Možná kvůli tomu, že rodiče podnikají a doma jsem o tom často slýchal. Mají malou rodinnou firmu, kde pracuje i brácha. Po komunismu ji založil děda. Dělají pro lyžařské areály různé věci, rozšiřují sjezdovky, kopou trubky pro zasněžování a podobně. A už od patnácti mě rodiče učili, že s penězi musím nakládat rozumně.
Jen připomenu, že v patnácti letech jste se v Liberci osamostatnil, když se předtím o vás tři roky starala babička z Vrchlabí.
A byla to pak velká škola života. Od rodičů jsem dostával kapesný a člověk musel přemýšlet, co si koupí, aby vyžil. A v posledních letech se lidem docela otevřely možnosti investovat. Jsou různý platformy, kde jde investovat, ať už do akcií, kryptoměn. Začal jsem se o to zajímat, nějaké knihy o tom přečetl. Byl jsem se podívat i na nějakých seminářích. Mimo hokej je to taková moje druhá záliba. (usměje se)
Vlastníte například bitcoin?
Nějakou část bitcoinu vlastním, nějakou určitou část peněz by v tom člověk měl mít, do finančního portfolia to patří. Mám i nějaké akcie, dluhopisy. A teď koukám po nějakých nemovitostech. Kdyby se objevilo něco, co by dávalo smysl, nebránil bych se tomu.
Kouč Liberce Filip Pešán o prodloužení smlouvy s Rychlovským
„Jsem rád, že se nám podařilo uzavřít smlouvu s odchovancem tygří akademie, který prošel i náročným programem rozvojového projektu v Benátkách. Natrvalo prokazuje svoje kvality v A-týmu a nově také v reprezentaci. Minimálně v příští sezoně bude oblékat dres Bílých Tygrů. Všichni budeme dělat maximum pro to, aby si řekl o zajímavé zahraniční angažmá.“
Až jednou skončíte s hokejem, půjdete za bráchou do rodinné firmy?
Spíš ne. Vždy jim říkám, že by mě to asi úplně nenaplňovalo. Rodiče vždy říkali, že s bráchou jsme úplnými opaky. On sice taky hrál hokej, dokonce v dorostu ho chtěla Mladá Boleslav, ale rozmyslel si to, když viděl, co by pro to musel udělat. Má rád pohodičku. Jeho to odmala táhlo do firmy, od dvanácti let věděl, že tam ve dvaceti půjde pracovat a bude spokojený. A myslím, že je naprosto spokojený.
Což vy teď musíte být taky, ne? V listopadu jste byl nejproduktivnějším hráčem celé extraligy, v prosinci v prvním startu za národní tým premiérový gól, teď prodloužení smlouvy v Liberci.
Užívám si to. Nikdy jsem nebyl ve fázi, že by mě nebavilo chodit na zimák nebo že bych byl z hokeje otrávený, ale spíš jsem z toho dřív neměl takovou radost jako teď. Mám teď i vnitřně dobrý pocit. Hlavně jsem rád, že nese ovoce práce, kterou dělám, a vyplácí se. Pro mě jde o motivaci hledat další cesty, jak být lepší. Vím, že jsem na dobré cestě.
Zaregistroval jste na síti X pochvalná slova vašeho bývalého spoluhráče Ladislava Šmída, že by si z vás všichni mladí hráči měli vzít příklad?
Postřehnul jsem to. A taky jsem Láďovi hned napsal zprávu. Myslím, že tahle organizace může vděčit za to, že tady měla možnost Láďu mít. S Michalem Birnerem nám mladším klukům ukázali, co musí člověk hokeji obětovat, když chce něco dokázat. Měli jsme fakt obrovský štěstí, že jsme na něj tady narazili. V sedm ráno přišel do posilovny, tam neskutečně dřel. Přišel na led, tam dřel ještě víc. A co pak tělu dával po tréninku, aby dobře zregeneroval.
Mladé hráče překvapuje, že extraligoví hokejisti dřou?
Ono ale záleží, co si kdo představuje pod dřinou. Devadesát devět procent lidí by se po pěti minutách šlo vyzvracet do koše, kdyby dřeli jako Láďa. Takže je dřina a dřina. Když jsem přišel a viděl ho v posilovně, tak jsem si nedovolil nebýt tam alespoň ve stejný čas jako on a nedělat stejný věci. Myslím, že nám mladým tohle strašně dalo.
V Liberci se hráči zlepšují i pomocí dat. Na jaká se v poslední sobě zaměřujete vy osobně?
Nesleduju teď nějaká konkrétní, ale vždy hodinu po zápase každému hráči přijde do mailu odkaz na všechna jeho střídání. Kdy byl na ledě, kdy vystřelil, prostě všechno. Můžu si přehrát všechna svá střídání v zápase. A hned se koukám, dokud to mám ještě v hlavě, jaké situace jsem mohl lépe vyřešit
Jaké situace nyní pilujete?
I když nejsem vzrůstově nějaký velký hráč, snažím se pracovat na hře před brankou v útočném pásmu. Ať na přesilovce, nebo ve hře pět na pět. Abych měl co nejlepší pozici. Nejde o to tam jen tak stát, stínit gólmanovi a brát mu oči, jak se říká. Ale kolikrát jde o to tam projet, mít dobře nastavenou hokejku, aby spoluhráč mohl naznačit střelu. Abych nestál úplně na hraně brankoviště, ale stoupl si o půl metru dál, abych mu vzal větší zorný pole. Prostě se teď snažím pracovat na podobných detailech. Hlavně při přesilovce. Gólmani jsou už tak kvalitní, že střelu z větší dálky chytí, když nejde o střelu z první po přihrávce přes osu.
