Bernardová o cestě k otužování: Smáli se mi, že se jako vegetariánka snažím přibrat z mrkve

U kanálu La Manche se objevila už jako středoškolačka na výletě. Po letech se sem vrátila jako podpora kamarádky na lodi, z čehož se nakonec vyklubala plavecká štafeta. Bernardová si v tu chvíli říkala, že sama přes La Manche nikdy plavat nechce, ovšem za dva roky stála na břehu.

„Moje mysl se bránila, že je to těžké, studené a špinavé. Ale i tím, jak jsem se věnovala meditaci, věděla jsem, že moje srdce to tam volá. A že si nechci v důchodu říct, proč jsem to nezkusila?“ líčí pocity z roku 2011, kdy ještě nevědomky zahájila dlouhou cestu.

Právě studená voda jí dělala největší starosti. Věděla, že kromě otužování bude muset i přibrat. „Pěstovala jsem si něco, čemu říkám bioprén,“ říká zkušená sportovkyně. „Jsem vegetariánka, takže je to ještě náročnější. Smáli se mi, že se snažím přibrat z mrkve. Nejsem ale úplně veganka, takže jsem třeba jedla hodně šlehačky.“

Ve vodách Lamanšského průlivu zažila mořskou nemoc, která ji trápila několik hodin. „Když člověk zvrací, tak tomu vznešeně říkáme, že krmíme rybičky, takže jsem krmila rybičky asi pět hodin a pak se to spravilo. Když jsem vyplavávala, tak svítalo a na konci slunce zapadalo, takže celý zážitek pro mě byl vnitřně krásný,“ uvádí Bernardová.

Později přidala i další náročné přeplavby v rámci projektu. V Gibraltarském průlivu, který spojuje Evropu s Afrikou, plavala s delfíny. V tu chvíli už věděla, že na dalších trasách jsou i žraloci. Ale strach z nich postupně překonala.

Paradoxně z trasy, kde se žraloci vyskytují, z průlivu Catalina, má dálková plavkyně nejkrásnější zážitek z přeplavby. „Když jsem skočila do vody, byla to taková nádhera. Byla jsem naplněná mírem a radostí, že už nebylo v mojí mysli místo na žraloky,“ vysvětluje.

Své neobvyklé křestní jméno Abhejali dostala od svého učitele meditace Šrí Činmoje. Doslovný překlad je čistá voda a duchovní význam zní pláč po poznání. Právě u přeplaveb poznává nejlépe sama sebe. Například na Hawaji, kde trasa měří 42 kilometrů, si sáhla na dno a plavala 22 hodin.

„Můžu mluvit o tom, jak je dobré mít pozitivní myšlenky, tichou mysl a sílu srdce, ale dokud se člověk nedostane do nějakého testovacího režimu, vše může být jen teorie. Ale když si musím sáhnout do hlubin rezerv, mám pocit, že dělám rychlejší pokrok,“ říká žena, která pracuje jako překladatelka.

Už třicet let se každý den věnuje meditaci a bez ní by podle svých slov Sedmičku oceánů nikdy nezvládla. Nyní sní o další náročné sportovní výzvě, i když jí bude za dva roky už padesát let. „Věřím, že čím delší ten výkon je, tím víc je o hlavě,“ dodává Bernardová.