Článek
Spolu s Čechy se v základním výchozím bodě na oba Gasherbrumy utábořila jen kanadská expedice, na dohled mají své stanoviště pákistánští vojáci. Romantický výhled na osmitisícové velikány ale první živý vstup nepřinesl. „Počasí není úplně nejlepší, jinak byste mohli oba Gasherbrumy vidět,“ hlásil Bartůšek, zatímco ostatní členové expedice dokončovali base camp.
A hned také začali pracovat na dalším postupu. První cíl - Gasherbrum II - bere elitní trojice Jaroš, Mašek, Uher jako aklimatizaci na pokus o prvovýstup alpským stylem jihozápadní stěnou Gasherbrumu I. Na první vrchol proto nijak nespěchají a spolu s dalšími dvěma parťáky plánují postup expedičním stylem. „Makali jsme až do noci na tom, abychom se mohli ve středu otočit s vynáškou v šesti tisících metrech. Po dni pauzy bychom chtěli postavit první postupový tábor C1 a další den C2. Ve středu to máme tak na deset hodin,“ povzdechl si Jaroš při představě úmorné dřiny i nad předpovědí počasí, která avizovala další sníh.
A bílá nadílka nakonec plány skutečně poupravila. „Předpověď bohužel vyšla. Napadlo dvacet centimetrů sněhu, mraky ve všech vrstvách, stoprocentní vlhkost, jižní vítr do 35 km/h. Probojovali jsme se čtyři sta výškových metrů za sněžení, v mlze a bludišti trhlin. Založili jsme depo, kde jsme nechali čtyři stany a třiadvacet plynových bomb. Potom jsme šťastně zdrhli,“ popisoval Jaroš již z bezpečí základního tábora. "Ledopád je hodně nebezpečný. Museli jsme jít navázaní a dávat pozor na séraky. Cestu máme ale vytrasovanou tyčemi," doplnil Uher.
