Článek
Svoboda starší si v té době kroutil v Olympu základní vojenskou službu. „Jinak jsem byl věrný VŠ Praha," připomíná. Titulu se však dočkal o dvě tramvajové zastávky dále. „Prali jsme se o něj s Odolenou Vodou. Hala v Přípotoční ulici je malá, ale na poslední zápas se do ní namačkalo snad 1000 lidí," usmívá se. „Měli jsme dobrou partu, výborné trenéry Zdeňka Pommera (staršího) a Milana Žáka. Bydleli jsme ve Stromovce s atlety i vzpěrači a jezdili do Vršovic trénovat. Žádná kasárna, žádná buzerace."
Sezona se Olympu vydařila, zlato se skvělo i na hrudích žen. A jejich nahrávačkou byla Kateřina Kloudová. „Za rok jsme se brali," popisuje Svoboda starší. „Takže jsem jediný bez titulu," zachmuří se junior. Jen na chvíli. „Naštěstí mi to ani jeden z rodičů nepředhazuje. Ale je to pro mě veliká výzva," zdůrazňuje 19letý talent, který zažívá čtvrtou extraligovou přípravu.
I když se to mezi teenagery příliš nenosí, o rodičích hovoří pouze v superlativech. „Jak táta, tak mamka pro mě byli vzory. Oba jsem viděl hrát sice jen na antuce v deblech, ale obdivoval jsem je," přiznává junior. „Táta se volejbalem stále živí, je špičkový trenér, dává mu maximum. Nic pro něj nekončí tréninkem nebo zápasem, doma nakoukává stovky hodin záznamů. Nakazil mě svým profesionalismem," zdůrazňuje.
Manželé Svobodovi si zápasy svého syna nechají ujít jen zřídka. „Ještě nejsem ostřílený borec. Jsem rád za každý pohled zvenčí. Navíc erudovaný," neprotestuje smečař. Donedávna ani nemohl, táta jeho duely navštěvoval pracovně. „Trénuji mládežnické nároďáky a měl jsem ho tři roky v týmu," líčí senior. Jejich spolupráce stála vážně za to – oba byli u zlata a stříbra z mistrovství Evropy a 9. místa ze světového šampionátu. „Krásné vzpomínky," zazní unisono.
Před třemi roky proběhly v pražském klubu zásadní změny. Přišel nový majitel, změnil se název klubu... Vlastně se změnilo úplně všechno. Lvi skončili v extralize napoprvé v předkole play-off, loni už z toho byla 5. příčka po základní části. Vyřazovacím bojům zabránila pandemie koronaviru. A začalo se hovořit o útoku na titul. Tomu odpovídají i nákupy nadstandardních cizinců a naposledy reprezentační nahrávačské jedničky Jakuba Janoucha. Mladíkům se však cesta do základní sestavy vzdálila.
„Posily jednoznačně vítám," líčí Svoboda mladší. „Od zkušených hráčů i cizinců se můžu něco naučit. Jejich síla bude znát v každém tréninku," argumentuje. „Konkurence už tu je dva roky. Na tréninku se snažím ukázat, že na základní sestavu mám. Je pro mě čest být v takovém týmu."
Ani Svoboda starší se o synův vývoj nebojí. „Praha už prostě není družstvem studentů. Je jasné, že nikdo hned neposadí drahého cizince na lavičku. Ovšem v tréninku je možnost ukázat se. Loni se Honza prosadil a hrál docela dost," oceňuje. „Všechno má v hlavě srovnáno a sportu se dost věnuje. Ale je mladý a přechod juniorů mezi muže je až brutální. V extralize se musejí omlátit."
Stejně tak vidí i nejbližší úkol Lvů. „Mužstvo, které nemá ambice, je slabé. Cíle mají být nejvyšší. Sám bych byl ovšem opatrnější. Musíme si uvědomit, že Lvi ještě nikdy nehráli o medaile. Samozřejmě jen oni vědí, jakou mají sílu posily, které nakoupili. Ale je bezvadné, že tým z Prahy bude opět patřit do silné čtyřky. A za deset měsíců se ukáže, na jaké místo to bude stačit."
