Článek
Takže rodina, nejbližší, nic velkého?
Ne, vážně nic velkého nechystám. Věci dělám spontánně, jsem spokojený, v jaké fázi života se nacházím. To je nejdůležitější.
Oslavy jste asi užili už v Delray Beach, jaké byly?
Plány byly ohromné. Měli jsme velké oči, že se bude mohutně oslavovat. Realita ale byla jiná. Jen jsme se sešli v lobby na hotelu. Potom, co se kluci najedli, jsme spíš do sebe šťouchali, abychom neusnuli. Byly to náročné dva dny. Lehce jsme si připili, a tím to asi skončilo. Není to tak, že bych něco skrýval. S tím zázemím, jaké tam bylo (v areálu), jsme našli jen dvě piva. Jedno si dal Kuba (Menšík) a jedno Jirka (Lehečka). Hráči, kteří toho odmakali nejvíc, a tím to skončilo.
Narozeninový dort Tomáše Berdycha
Jak s odstupem výhru nad Američany hodnotíte?
Kluci to neuvěřitelně odmakali, a proto tu můžeme sedět a řešit tyhle věci. Je to spojená nádoba, která se dobře nastavila. Ucho je pevné a snad se ten džbán neurve. Jsem rád, že základ se povedlo dobře nastavit a teď jen pokračovat dál.
Co byl nejsilnější moment amerického pobytu?
Těch momentů bylo strašně moc. Od příjezdu, zjištění, co nás na místě čeká, to byl také silný moment… Pak byly ale ty lepší. Jirka to odstartoval naprosto skvělým výkonem. Pak přišel těžký druhý den. Velké emoce. Je to něco jiného, když to člověk nemůže tak ovlivnit, o to si pak těch emocí o to víc užije.
Takhle jsme vás jako hráče mockrát nezažili.
Teď má člověk jiný přístup, než když byl dennodenně v tenisové pračce. Člověku to otevře oči, že není přidušený tlakem, jaký tenista musí zvládat. Možná se klukům emoce hůř projevují. Já na to měl víc času a prostoru.
Jak se těšíte na finálový turnaj do Boloně?
Do Itálie se těším moc. Byl to jeden z cílů, které jsme si pro letošek dali. Moc lidí s tím nepočítalo, hlavně, když se vidělo, že se bude hrát s USA venku. Ale to je na tenise hezké, že se nejede podle papírových předpokladů. Ve středu je los a myslím si, že je to strašně otevřené. Porazit Ameriku venku nám dodalo velké sebevědomí.
Koho byste bral jako soupeře do čtvrtfinále?
Když chce člověk uspět, musí porazit všechny a v tomto formátu o to víc. Když pojedeme zdraví a v plné síle, tak můžeme něco uhrát. Samozřejmě nejhorší by bylo chytit hned Itálii. Uvidíme, co Němci a Zverev. Dá se ale spíš porazit než Alcaraz nebo Sinner. Francie má zase strašně zajímavý a nevyzpytatelný tým. Ale nemají takového top lídra. Všichni naši kluci jsou teď výš než francouzská jednička.
Složení deblu Menšík, Macháč je teď pro vás variantou číslo 1?
Momentálně to tak vypadá. Historicky se nabízí srovnání s námi, kdy jsme čtyřhru hrávali s Radkem Štěpánkem (jako dva singlisté). Ale na to by se mělo v nejlepším slova smyslu zapomenout. Formát je teď něco jiného a je nezbytně nutné, že jsou tam tři skvělí singlisté. To není žádný zbytečný luxus.
Tři Češi jsou teď ve světovém žebříčku mezi 16. a 22. místem. Cítíte v týmu rivalitu, kdo bude domácí jedničkou?
Navenek to tak úplně nepůsobí, ale doufám, že to tak je. Nesmí to přerůst v něco, co by přerostlo do něčeho negativního. Ale v týmu máme nastavené, že když se jednomu daří, tak to druhé motivuje, aby se mu přiblížili. Doufám, že zdravá rivalita tam je a snad to tak i zůstane!
