Článek
„Než jsme přijeli do Milovic, nebyl jsem z automatu nadšený. Teď už ano, funguje, jak má. Jsem spokojený. Potřeboval bych ale stejné auto s manuálem, abych mohl vyzkoušet, jak automat časově funguje," říká Macík, který přechod z manuálu zvládl bez problémů. V nadsázce se prý bojí, že se na některých okruzích bude nudit. Celou kariéru byl zvyklý na řazení, proto i teď má tendence hledat pravou ruku šaltpáku.
„Sahám intuitivně na páku, pak zpátky na volant. Pořád dokola. Navigátor mě už mlátí přes ruku. Mám jen dva pedály, plyn a brzdu. Levá noha mi visí, nevím, co s ní mám dělat. Musím najít nějaký stojánek," směje se Macík, který si pochvaluje pohodlí, jež mu automat nabízí.
"Můžu se soustředit plně na jízdu. Díky automatu bych měl být rychlejší, minimálně při rozjedu, výjezdech ze zatáček. Než zařadím, trvá vteřinu, automat je rychlej," podotýká 31letý pilot. Do startu Dakaru hodlá najezdit deset tisíc kilometrů. Nejspíš v rámci tréninků, protože pandemie koronaviru není ve světě nadále pod kontrolou, konání závodů je nejisté.
„Teď mám najeto s manuálem osm set kilometrů, s automatem bych do čtrnácti dnů chtěl být na pěti stech. Jet na Dakar z voleje, bez závodů, bych asi dal. Ale bylo by to hodně náročné. Uvidíme," uvádí Macík, který na slavný závod pojede poprvé v roli otce.
Doma mu bude držet palce dcerka Mia. Pomůže mu tahle motivace na vzývané stupně vítězů? „Třeba mě může rodina táhnout nazpátek, třeba ne, zatím to nepociťuju. Ale nebudu se o ni bát, manželka s dcerkou jsou správná dvojka, poradí si," culí se Macík.
