Článek
„Závodů bylo letos vážně dost. Samotného mě to výsledné číslo zajímá, musím si k tomu sednout a spočítat to,“ líčí 24letý Kvěch, jenž vedle reprezentace hájil i barvy Rybniku v polské ligové soutěži. „Od dubna jsem pravidelně třikrát v týdnu seděl na motorce, někdy čtyřikrát. Zásadní je, aby byl člověk zdravotně v pořádku, měl možnost se dobře vyspat a vše klapalo po stránce logistiky, která mi v tomto roce hezky vycházela. Dobré bylo, že jsem nemusel nikde po nocích jezdit v autě,“ pochvaluje si Kvěch.
Pro boj o světový titul měl původně roli jen druhého náhradníka, ale nakonec se představil v sedmi z deseti Grand Prix a celkově obsadil třinácté místo. „Nikdy nepřeju nikomu nic špatného, ale víme všichni, jak to na ploché dráze chodí. Zranění soupeřů mi letos umožnilo odjet skoro celý seriál,“ připomíná.
Paradoxně nejhorší pocit měl asi z domácí květnové Grand Prix na pražské Markétě. Cítí však, že svému cíli v podobě umístění na pódiu se pozvolna přibližuje. „Přestože se mi pořád nepodařilo postoupit do toho vysněného finále, mám určitě radost, že moje výkony oproti předchozím ročníkům byly stabilnější, pravidelně jsem se po základním rozpisu dostával alespoň do té jízdy poslední šance,“ přibližuje.
Jeho účast v příští sezoně světového šampionátu je ale nejistá. „Kvalifikaci jsem pokazil, takže tuhle cestu jsem si zavřel, ale ještě mám šanci dostat se do Grand Prix v pátek jako mistr Evropy. Před finále v Pardubicích jsem sice průběžně šestý, ale pořád to ještě může být hratelné,“ uvažuje.
V nabitém pořadí mu na prvního Dána Leona Madsena chybí jen pět bodů. „Na jednu stranu je to málo, na druhou dost. Bude to nesmírně vyrovnané, tlačit se na Madsena budou i další Dán Jepsen Jensen, Polák Woryna, Lotyš Lebeděvs. Musím se opravdu hodně dobře připravit. I kdyby to s titulem a vstupenkou do Grand Prix nevyšlo, chci mít čisté svědomí, že jsem udělal naprosté maximum,“ vykládá Kvěch, jemuž by pak zbývala jediná možnost, doufat v divokou kartu.
Nakonec i druhé a třetí místo v evropském seriálu má ale podle jeho názoru svoji váhu. „Jenže já chci být nejlepší. Jsem takový věčně nespokojený… Pořád je co zlepšovat a na čem pracovat,“ míní Kvěch, jenž má velkou motivaci i pro druhé pardubické vystoupení. Zlatou přilbu totiž ještě nikdy nevyhrál. „Je to pro mě jeden z velkých plochodrážních snů, ten závod má ohromnou prestiž a za sebe říkám, že bych moc chtěl mít Zlatou přilbu doma,“ říká.
A Tomíčkův memoriál o den později na domácím břevnovském oválu Markéta? Také tam je pro Kvěcha ve hře speciální faktor. Vítězným hattrickem by mohl napodobit novozélandskou legendu Ivana Maugera, jenž zvítězil třikrát po sobě v letech 1971 až 1973. Od té doby se takový kousek nikomu nepodařil. Obě získané trofeje mám na Markétě na dílně. Bylo by samozřejmě super přidat tam i třetí. Rozhodně půjdu i do pondělního závodu s těmi nejvyššími ambicemi,“ zdůrazňuje Kvěch.
