Brutální masakr, už toho máme plné zuby, zní od jezdců z Dakaru. Sainz jel jako jeho máma

Dakar je synonymem pro nekonečnou poušť a obří písečné duny, jenže v Saúdské Arábii se často mění – a letos v první půli obzvlášť – kamenolom.

„Kameny čouhaly všude. Na to, že je to začátek Dakaru, tak už toho mají všichni plné zuby. Mě z toho bolí ruce a zápěstí, únava je cítit. Organizátor nás nešetří. Bude to fakt těžký Dakar,“ popisoval motocyklista Milan Engel, který je na závodě podvanácté.

Pro motorkáře představují kameny nebezpečí pádů, však v úterý jich několik skončilo, zkušený Slovák Svitko si zlomil klíční kost. Velký karambol měl také Martin Michek, celkově dvanáctý, jenž se navíc trápí i s čínskou motorkou. „Viděl jsem ji až na Dakaru a dovezli mi ji se sériovými tlumiči, které nebyly vyladěné na rallye. Podvozek mě nepustí do rychlostí, které bych potřeboval, a dělá nestabilní věci. Po pádu jsem rozbil chladič,“ vyprávěl v úterý.

Spadl třeba i vítěz erzety Schareina.

Pro kamiony a auta zase kamenité sekce připomínají trial. Do úzkých pasáží se skoro nevejdou, občas se některé průjezdy ucpou, a především je tu obrovské riziko defektů. Martin Macík jel v úterý posledních 27 kilometrů na ráfku a jak výstižně říkal jeho navigátor Tomášek, měli sevřenou prd… „Masakr,“ použil Macík tradiční slovo.

Gumy měnili všichni. Špinavý Martin Šoltys v cíli říkal: „Mám toho plné zuby. Šutry, rozbité cesty a šutry. Skákalo to.“

Defekty hrály klíčovou roli v kategorii aut a svým způsobem nasměrovaly Martina Prokopa k úžasnému výsledku. On sám byl za cílovou čarou lehce skleslý, neboť popisoval, že ohnul hever na autě a skoro celou erzetu jel s ufouknutou zadní pneumatikou. Ale riskoval, nechtěl se zdržovat a nakonec to zvládl bez výměny podobně jako vítězný Američan Guthrie.

To jiní si zažili peklo. Carlos Sainz měnil gumy dvakrát, posledních 60 kilometrů už byl bez rezervy. „Tak jsem se přepnul do systému přežití a jel jsem jako moje máma,“ říkal upřímně. Jeho krajan a týmový kolega Nani Roma byl bez náhradního kola o 20 kilometrů dřív. „Museli jsme zpomalit.“ Horší to měl Sébastien Loeb, jenž jel bez rezervních gum skoro 300 kilometrů. „Ten terén není pro naše auta, jedeme na 20 procent. A když jsem byl bez gumy, musel jsem se plížit jako šnek.“

Ztratil 25 minut.

Belgičan Guillaume de Mévius, vítěz první etapy, nabral dvě a půl hodiny a přiznal: „Dnes pro mě Dakar skončil.“

Kameny jsou ostré, navíc tím, jak se startuje v malých rozestupech, se jede v prachu a piloti nemají šanci odhadnout, kdy a kde hrozí nebezpečí. A ve středu může být ještě hůř, protože se jede maratonská etapa, kdy budou mít posádky jen omezený přístup k servisu a přespí v provizorních bivacích v přírodě. „To je Dakar, pořádné dobrodružství,“ vysvětluje ředitel soutěže David Castera.

A to je pořád teprve začátek.