Článek
"A když jsi na delší dobu pohroužen v poušti, znám pouze jeden způsob, jak ji pro tebe oživit, jak tě tu udržet čilým a proměnit poušť v půdu pro tvé nadšení. Vytvořím tady natolik řídkou síť studní, abys k nim prostě jen nepřicházel, nýbrž aby se ti každá stala cílem, neboť se blíží devátý den, je třeba vodou v měších šetřit a všechny síly soustředit k studni, spolu se svaly ti pak buduji i duši."
Úryvek z knihy Citadela od Antoine de Saint Exuperyho přesně vystihuje charakter Rallye Dakar. Každé etapové místo je studní pro vyčerpané závodníky, kteří se v mauretánském Nuakšottu dočkali kýženého dne volna.
Ivo Kaštan i přes páteční zranění dojel sobotní díl v naprosté pohodě, opět s úsměvem na tváři. Než se odebral do sprchy (studená voda vytékající z železné trubky ve stěně polorozpadlé budovy místního hasičského sboru; za 5 euro vás nechají umýt), a poté si poprvé dopřál na doporučení lékaře masáž od fyzioterapeuta, podělil se o zážitky ze sobotní etapy.
"Na startu jsem měl velmi rozporuplné pocity. Na tomtéž místě mezi skalami nedaleko Atáru jsem přesně před rokem stál s Fabriziem Meonim. Do cíle však dojel jenom jeden z nás. Naštěstí mi veškeré sentimentální a smutné myšlenky pomohla rozptýlit asi pětičlenná skupina Čechů, kteří patřili mezi hosty významné francouzské firmy, která sponzoruje tým Mitsubishi. Bylo příjemné několik stovek metrů po startu vidět vlát českou vlajku. Ze začátku jsme měl jezdeckou krizi nemohl jsem se dostat do tempa, poté mě několik kilometrů provázel vrtulník s kamerou, což nebylo dvakrát příjemné, protože mi zafoukával stopu a zvířený písek se mi dostal i pod brýle. Ale pro slávu musí člověk něco vytrpět," smál se Ivo.
"Potom jsme se dostali na klikatou kamenitou pistu přes několik vesnic - tyto technické pasáže mi maximálně vyhovují, předjel jsem tam několik motorkářů. Klikatým pasem jsme sestoupili do údolí a několik desítek kilometrů pokračovali písečným vádím mezi skalními převisy. Kdyby tak šlo na chvíli zastavit a vtisknou si do paměti tato magická místa. Problémy přišly zhruba na 320 km, kde nám itinerář velel změnit kurs mezi duny a poté se vrátit do původního směru. Zde mělo navigační problémy odhadem několik desítek jezdců, protože bez pomoci šipky GPS trasu hledáte doslova namátkou," líčil v bivaku v Nuakšottu..
Pastevec místo GPS
"Po padesáti km se nás sjelo asi patnáct a obtížně jsme hledali průjezdní kontrolu s tankováním. Viděl jsem pastevce velbloudů, jel jsem k němu a ukázal jsem mu symbol studny namalovaný v itineráři, neomylně mi ukázal směr. Po dohodě s ostatními motorkáři jsem ale zůstal ve skupině, rozhodl jsem se neriskovat, všem docházel benzín. Kolega zavolal systémem Iritrack, aby poslali vrtulník, který by nám ukázal směr. Asi po čtyřiceti minutách jsme v dálce nad obzorem zahlédli vrtulník, byl to tentýž směr který ukazoval pastevec. Nyní mne trošku mrzí, že jsem mu více nevěřil," zalitoval Ivo.
"Zbytek etapy vedl po písečné pistě, která vyžadovala maximální koncentraci. Vítr zvedal místy oblaka prachu, což ve 120 km/h není nic příjemného a v jednu chvíli jsem tak tak dobrzdil před hlubokou dírou. Příjemný byl i dojezd do cíle etapy, kdy byly stovky diváků včetně několika českých turistů, kteří nás provázejí po celý Dakar. Navigační chyby mne mrzí, ovšem nejdůležitější je, že se etapa obešla bez pádu a stroj zdá se funguje velmi dobře," zaklepal Ivo.
"Den volna využiji k práci na motocyklu. Nejnáročnější bude výměna ložiska uložení zadního pérování, pak jen běžná kontrola, výměna oleje, nové pneu.. Relativně málo práce, pokud se neobjeví nějaká skrytá vada. Nesmírně pečlivá příprava stroje před Dakarem zatím nese své ovoce," uzavřel spokojeně Ivo.
