Pabiška vyfasoval nálepku nejrychlejšího důchodce planety a vysvětluje, proč se na Dakar už nevykašlal

To přirovnání k důchodci je samozřejmě nadsázkou, protože v padesáti má do skutečné penze ještě vcelku daleko. Bylo to jen pošťouchnutí, že se Pabiška čerstvě honosí titulem veteránského mistra světa, který mu ale dodal novou energii. „Ten letošní úspěch mi trošku fouknul vítr do plachet pro další práci. I když se sám sebe ptám, kde na to beru sílu, ale je to takový životní styl, který mě baví,“ vysvětluje pro Sport.cz.

Je tuzemskou dakarskou legendou. Vždyť poprvé jel ještě ryzí africký Dakar (2007), pak si střihl i všechna jeho jihoamerická vydání a teď pokračuje také v Saúdské Arábii, kde 3. ledna začne další ročník. Maximem v motocyklech je 18. místo z roku 2014, o dva roky dřív byl ale 12. coby navigátor v kamionu Jaroslava Valtra.

Poslední roky startuje v motocyklové podkategorii Original by Motul, která je určena amatérům, kteří si o stroje pečují sami. „Je to o mentálním nastavení člověka, důležité je se nepodat tlaku veřejnosti. Čím jsem starší, tím víc za mnou chodí, jestli se na to nechci vykašlat,“ vysvětluje, co ho žene pořád na start.

Roky pravidelně před Dakarem šlape na Ještěd, dře v posilovně, spí v hypoxickém stanu. Před nadcházejícím ročníkem ale věří, že mu pomůže i účast v závodech mistrovství světa. „I když to bude můj sedmnáctý Dakar, tak jsem v žádném roce nejel mistrovství světa. Teď jsem na motorce seděl strašně často. U Dakaru je to důležité s ohledem na navigaci. Když jsem jel Portugalsko a Maroko, tak furt koukáte do navigace, která je na Dakaru alfa a omega. Je výhoda, že mám tu navigaci čerstvě zažitou,“ myslí si.

V něčem se ale nemění – nesleduje dopředu zprávy o tom, co pořadatelé připravili za trať. „Dokážou úspěšně strašit. Tak se tím nezabývám, protože ono to psychicky zatíží mozek, člověk o tom zbytečně přemýšlí. Tak proč se trápit předem?“