Článek
Chytka je šéfem desetičlenného týmu MCH Photo, který se na Dakaru staral o hvězdné jezdce Audi, Toyoty či Hondy. Hned první metry ale pro něj nevěstily nic dobrého. „Jakmile jsme vyjeli z lodi, v jednom z aut přestal fungovat otáčkoměr a začala svítit kontrolka turba. Naštěstí máme ještě samostatný budík na turbo. Takže jsme věděli, že je všechno v pořádku. Nicméně to nebyl příjemný pocit," usmívá se fotograf, který se na Dakar připravuje pečlivě po celý rok.
Jsou však věci, které ovlivnit nedokáže, i kdyby se rozkrájel. „Hezké fotky potřebují správné světlo. Toho moc nebylo a krajina působila zašedle. Duny byly po dešti mokré, neprášilo se z nich, což vždycky dodá snímku na atraktivnosti," popisuje Chytka.
Nejžádanější fotograf na Rallye Dakar? Marian Chytka.
Sám se snaží dát na detaily, nic nepodcenit, tentokrát během závodu více než jindy bojoval s organizátory. „Na informacích od nich jsme závislí a spoustu hezkých míst si nechávají pro sebe. Teoreticky se sice můžeme pohybovat po celé trati, ale trasu se dozvíme tak pozdě, že na ni přijedeme jen několik minut před první motorkou. Pak stojíme v kamenitém řečišti a večer vidíme parádní záběry z obrovských dun," stěžuje si třiatřicetiletý fotograf.
Podobně rozmrzelý z počínání pořadatelů byl letos vícekrát. „Mluvil jsem s nimi každý den, oni mě vyslechli a slíbili nápravu. Nejspíše příští rok, a pak zase řeknou, že až ten další," směje se, byť dobře ví, o kolik parádních snímků přišel.
Lepší podmínky prý čekaly na fotografy v poušti Rub al-Chálí, do níž vedla trať poprvé v historii. „Je to tam hodně fotogenické. Vůbec tam neprší, je tam moc zajímavé světlo, takže se fotilo mnohem lépe," oceňuje Chytka, kteréý se však zrovna v tu chvíli potýkal s nemocí. „Odpadávali jsme jeden po druhém. Kolega Jirka musel dokonce na několik hodin na kapačky. Poprvé po dvanácti účastech jsem jeden den nejel na trať," prozrazuje, že týmu pomohla až antibiotika. „Trochu se nám to zkomplikovalo a zrovna v hezkých etapách. I od toho nás jezdí celý tým a žádný z klientů nic nepoznal," dodává s úlevou.
Fotograf Marian Chytka zase dělal na slavném Dakaru pro vítěze, fotil hvězdy.
Pozitivem letošního Dakaru byla atmosféra. Restrikce spojené s pandemií pominuly a z celého světa proudili do Saúdské Arábie turisté. Co se týče domorodců, situace se prý nezměnila. „U trati jsme potkávali vždy maximálně dvojice. Jsou nesmírně přívětiví. Kdykoli na ně narazíte, nabízejí vám datle a čaj, který připravují přímo v poušti," oceňuje pohostinnost vyhlášený fotograf.
S fanoušky má ovšem spojený i nejtragičtější moment letošního Dakaru. Během deváté etapy došlo k nehodě, při níž zemřel italský divák po střetu s kamionem Aleše Lopraise. „Samozřejmě je mi líto lidského života, ale i Aleše, který s tím bude muset žít. Přišel o šanci na životní výsledek a přitom nic neudělal špatně. Za nic nemůže, nemohl fanouška vidět. I když sám často stojím blízko trati, nikdy bych si nestoupl za hranu duny, kde bych se pro řidiče stal neviditelným, a ještě přímo do vyjeté stopy," zdůrazňuje fotograf.
Prokop o brutální konkurenci na Dakaru, pomoci Loebovi i nevonícím bivaku v pouštiVideo: Sport.cz
Raději však vzpomíná na krásné sportovní chvíle. Třeba na šesté místo Martina Prokopa, jehož do cíle dovedl jeho starší bratr Viktor. Nebo na soutěž motorek, kterou vyhrál jeho kamarád Argentinec Kevin Benavides o pouhých 43 sekund před Australanem Tobym Pricem. Kategorii SSV zase ovládl osmnáctiletý Polák Eryk Goczal, jenž měl řidičák starý jen dva měsíce. „Proto mám rád Dakar. Nabízí spoustu skvělých příběhů," dodává.
