ANALÝZA: Česká zoufalost v Mexiku. V nepřesnostech by hráli o medaile, scházely jim i kilometry

Dobře se ví, že českému fotbalistovi schází technický um. V noci na čtvrtek scházela národnímu týmu i síla, fyzička, dynamika, odvaha či taktická vyspělost. Proto vyfičel ze šampionátu po vysoké porážce a s jediným bodem po třech skupinových zápasech.

České týmy se za hranicemi opakovaně přesvědčují, že naběhané kilometry úspěch nezaručí. V Mexico City ale zaostali Češi i v disciplíně, která obyčejně představuje jejich přednost. Tým trenéra Koubka ubral. Naběhal 111,6 km, zatímco domácí zvládli 114,6 km. Poprvé na šampionátu nepředčili soupeře - 117,6:111,8 proti Jižní Koreji a 119,6:112 proti Jihoafrické republice.

Na Čechy zjevně dolehly náročné přelety v průběhu celého turnaje a vysoká nadmořská výška v Mexiku. S tak markantními rozdíly se v těžkých podmínkách nevypořádával žádný český soupeř. Korea, JAR i domácí výprava si vybrala útočiště ve vysoko položených mexických střediscích.

U dalších zoufalých čísel už stěží vymyslíte obhajobu. Podle údajů FIFA proti Mexiku zkompletovali Češi jen 74 procent úspěšných přihrávek, což je vysoce podprůměrné číslo.

Pokud by se udělovaly trofeje za nepřesnosti, Češi by bez větší nadsázky hráli o medaili.

Koneckonců po rundě zápasů ze středy na čtvrtek analytik Opty Jakub Kadrnožka napsal: „Máme 11. nejnižší přesnost přihrávek na MS, která činí 78,3 procent. A také čtvrtou nejnižší v útočné třetině hřiště, která je 56,5 procent.“

Technické limity dokazuje i bídná úspěšnost v driblincích, která se po vyřazení zastavila na 38,5 procentech.

Všímáte si toho? Stává se z toho česká specialita. Nejvyšší domácí soutěž lze překřtít na ligu centrů. A to si Češi přenášejí i do reprezentace. Proti Mexiku poslal národní tým do vápna ze hry hned 18 centrů. Jen tři nalezly českého adresáta. Mexičané byli připravení a v převaze. O přesné distribuci kolegům už řeč byla.

Smutné zjištění je, že se pro Čechy stal centr vysvobozením ze situace, z níž se jiné vyspělejší týmy snaží prokombinovat.

Také standardní situace přestaly být v reprezentačním podání postupně nebezpečné. Proti domácímu výběru to platilo rozhodně.

Na první minuty si musel počkat až do posledního zápasu. A možná by na ně nejraději zapomněl. David Douděra byl zbrklý, nepřesný, chybující. Pozičně naprosto selhal při druhém mexickém gólu. Problémy mu dělala přesnost. Střílel z naprosto nesmyslných a nepřipravených pozic.

Byl jedním ze dvou nových jmen v sestavě, na rozdíl od plzeňského Denise Višinského ale totálně zklamal.

Jako částečná omluva může posloužit, že pravonohý hubeňour nastoupil na levém kraji, kde to měl přes nohu. Už stěží lze obhájit nekoncentrovanost a nejistotu. Pokud Slavia hodlala na šampionátu udat vyřazenou oporu, po vystoupení v Mexico City se na Douděru stát dlouhé fronty nebudou.

České obecenstvo nejspíš zaujalo, že ač národní tým k postupu potřeboval zvítězit, stratég Koubek nevyrukoval s nikterak rajcovní a odvážnou taktikou. Spíš se čekalo, co ukážou domácí Mexičané.

A chybující Češi jim ve druhém poločase góly v podstatě nabídli.

Na druhou stranu data nepovažují českou taktiku za zcela nesmyslnou. „Mexiko má velké množství přihrávek na vlastní polovině a v podstatě nebyl špatný nápad zacouvat do středního bloku, kde mohl soupeř získat míč. Data také ukazují, že herně Čechy úplně nepřehráli, presink nebyl hlavní téma zápasu,“ vystihuje analytik Kadrnožka.

Mexičané poslali hned 71,1 procent přihrávek, které Opta zařazuje do kategorie „pod tlakem soupeře“. Čechům takových pasů napočítali 60,5 procent.

Markantní rozdíl nastává jinde. Mexická úspěšnost přihrávek pod tlakem činí 83,6 procent, česká naopak pouze 76,2 procent. Jakmile se na národní tým zatlačí, je náchylnější k omylům a nedokonalostem.

A to už souvisí s technickou kvalitou, kterou Češi postrádají.

Světový šampionát to dokonale ukázal.