ANALÝZA: Repríza finále, souboj týmů s podobnou filozofií. Co nás čeká ve čtvrtfinále

Dynamo vyhlašuje revanš za loňské finále, byť se v letošním play off střetnou s Kometou už o dvě kola dřív. Východočeši jsou největším favoritem letošní sezony, a to nejen z důvodu, že vyhráli základní část. V mnoha měřitelných ohledech patřili k absolutní špičce.

Jejich útok si vytvářel v přepočtu na 60 minut hry nejvíce šancí, konkrétně na 2,84 očekávaného gólu. Defenziva naopak povolila soupeřům jen 2,12 očekávaného gólu, což z ní dělá druhou nejlepší obranu základní části. Žádný jiný extraligový tým nepřehrával soupeře tak často jako právě Dynamo.

Do toho si připočtěme vynikající přesilové hry, v nichž byly Pardubice společně se Spartou vůbec nejlepší. Využily každou čtvrtou výhodu. Jejich zužitkování navíc odpovídalo kvalitě hráčů a vytvořených šancí. Východočeši nikterak nepropadali ani v oslabení, kde se zařadili do nejlepší šestky a při vlastní nevýhodě dokázali i často zahrozit.

Dynamo má zkrátka velmi málo slabin, ale pokud je někdo umí využít, bude to právě Kometa. Dokázala to už v loňském finále a odlišné styly příliš nečekejte. Obraz hry bude vypadat podobně, Pardubice budou tlačit a Brňané trpělivě vyčkávat na své momenty. Koneckonců ukázali to už v předkole s Motorem, kde také byli pasivnějším týmem.

Co bude Kometa potřebovat k případnému úspěchu? To samé, co loni ve finále. Především tedy brankáře. Aleš Stezka bude pod velkým tlakem. Tedy ne psychickým, ale fyzickým. Dá se očekávat, že bude čelit salvě střel soupeře, který má rád hru pod kontrolou. Stezka už v předkole ukázal, že při hře pět na pět je těžko k překonání. Za pouhé čtyři zápasy vytáhl 7,82 chycených gólů nad očekávání, což byl nejlepší počin ze všech maskovaných mužů.

V základní části však měl vytáhlý brankář poněkud potíže v oslabení, kde naopak kapituloval nad očekávání. Jenže v play off Kometa brání přeci jen o něco důsledněji. Právě hra v nestandardním počtu hráčů na ledě tak může být nakonec stěžejním faktorem, který sérii rozhodne. Pardubice rozhodně mají hráče, kteří přesilovky umí hrát.

V základní části byla Plzeň jedním velkým překvapením. Konečné druhé místo v tabulce dalo Západočechům možnost odpočinku před čtvrtfinále, do kterého by proti Spartě měli jít v roli mírného favorita. Extra motivaci navíc bude mít také kouč Josef Jandač, jenž kdysi působil na druhé straně barikády.

Pro Plzeň zcela jistě hovoří výkony ze základní části. Škodovka měla vůbec nejlepší obranu ze všech. Její soupeři za 52 zápasů horko těžko přelezli hranici 100 gólů. Plzeň jako jediná stačila průměr očekávaných gólů protivníků při hře pět na pět pod hranici dvou branek na 1,95. Přitom ale hrála aktivní hokej. Více pod kontrolou měly hru v dlouhodobé fázi soutěže jen Pardubice.

V čem měla Plzeň sezonu doslova unikátní, je kvalita vypracovaných střeleckých pozic. V mnoha ohledech patřila k nejlepším. Střílela nejčastěji z předbrankového prostoru, druhá byla ve střelbě ze slotu, vypracovala si nejvíce vysoce nebezpečných šancí a měla nejvyšší průměrnou pravděpodobnost vstřelení gólu z jedné střely.

Žádný jiný tým také nebyl s pukem v útočném pásmu více času. Plzeň strávila před brankářem soupeře hned 44 procent herního času, z toho v 39 procentech měla puk pod kontrolou.

A právě tady nastane pro Západočechy největší výzva. Sparta je na tom v držení kotouče obdobně. Celkově sice s pukem na holi v pásmu soupeře tráví o něco méně času (41,7 procenta), jenže jej má více pod kontrolou (40,4 procenta). U tak aktivních týmů by tak větší roli než kdy dřív mohlo hrát, že se Pražané přeci jen více „vyšťavili“ v předkole proti Kladnu, kdy hráli hned čtyřikrát prodloužení a rozhodovalo se až v nedělním pátém duelu.

Play off bude také velkou zkouškou pro Nicka Malíka. Nejlepší brankář základní části má na co navazovat. Dominoval v mnoha statistikách a čapnul 12,76 gólu nad očekávání při hře pět na pět. Nikdo neměl víc.

Sparta k případnému postupu potřebuje daleko víc od svých klíčových hráčů. Nutno dodat, že Devin Shore hraje i přes menší zdravotní komplikace, většinu předkola nebyl k dispozici ani Michael Špaček. Největší hrozbou byl v předkole tradičně Filip Chlapík, což je ale od mančaftu jako Sparta přeci jen málo. Kromě bodů byl nepříjemný také před brankou soupeře.

Sparta vykazovala v základní části podobné útočné hodnoty jako Plzeň. Do toho měla skvělou přesilovku. Ta bude důležitá, Pražané se v ní v posledních dvou zápasech předkola proti Kladnu chytli. Jenže ačkoli měli hru poměrně pod kontrolou, nedařilo se jim obranu Rytířů překonávat tak často. A Plzeň je na tom defenzivně ještě lépe než Středočeši.

Na tuto sérii možná nebude upřeno tolik očí jako na ty ostatní, přesto má potenciál být tou vůbec nejzajímavější. Oba celky totiž pojí podobný styl rychlé hry a moderního pojetí hokeje. Všechny čtyři vzájemné zápasy základní části navíc byly velmi těsné a pokaždé skončily rozdílem jediné branky.

Liberec i Karlovy Vary se snaží s kotoučem dostat rychle nahoru. Plyne z toho, že oba celky se poměrně trápily v zakládání útoků z vlastního pásma. Právě proto, že cílem bylo dostat z něj puk co nejrychleji. Hra v útočném pásmu už se přeci jen o něco liší. Bílí Tygři jsou před brankou soupeře schopnější v kombinaci, zatímco Energie čerpá více z vhazování a také napadání. Pouze Kladno si v základní části vypracovalo z forčeku více šancí než Západočeši.

Oba soupeře také spojuje kvalita vypracovaných střeleckých pozic. Ta v podstatě odpovídá jejich dlouhodobému umístění. Liberec byl v nejlepší čtyřce co do střel z předbrankového prostoru. Vměstnal se také do top šestky v rámci vysoce nebezpečných pokusů. Energie je na tom podobně. Nebezpečných pokusů dokonce vyslala o trochu více, ale zase méně zakončovala z předbrankového prostoru.

Přesto aktivita v útočném pásmu nabízí také odlišnosti. Karlovy Vary se snaží hrát s pukem o něco rychleji a před brankou soupeře zdaleka netráví tolik času. S pukem na holi se v pásmu soupeřů ocitají jen 34,7 procent herního času, což je, možná trochu překvapivě, třetí nejhorší číslo v dlouhodobé části. Liberec naopak laškuje s pukem v pásmu soupeře o něco častěji (38 procent).

V předkole se Energii dařilo v přesilových hrách, kterých využila hned pět. Ovšem je otázka, do jaké míry to bylo zapříčiněno špatným bráněním Vítkovic. Kolují zvěsti, že pro čtvrtfinále už by mohl být v sestavě také dosud zraněný Ondřej Beránek. Vrátil se také důležitý člen obrany Janis Jaks, to všechno hraje pro hůře postavený celek roli.

Čeká nás také zajímavý brankářský souboj. Liberecký Petr Kváča chytil v základní části 14,07 gólu nad očekávání, což bylo druhé nejlepší číslo. Karlovarský Dominik Frodl jich měl 7,06, což sice je o polovinu méně, ale v rámci celé soutěže se pořád bavíme o nadprůměru.

Stává se dlouhodobým trendem, že hradecká hra je během základní části převážně opěvována, ale v play off z toho nakonec nic není. Rychlý hokej, ale především skvělé napadání jsou dlouhodobě doménou východočeského klubu. Jenže pozor, zbraně nemá Mountfield jen v útoku, ale také v defenzivě. A není jich málo.

Hradec dovolí soupeřům v průměru jen lehce přes 26 střel na zápas, což je třetí nejlepší počin v rámci celé extraligy. Je také třetím nejúspěšnějším celkem v bránění svého předbrankového prostoru, kde byly v základní části důslednější pouze západočeské kluby Karlovy Vary a Plzeň.

A do toho všeho mají Hradečtí za zády Stanislava Škorvánka. Slovenský olympionik stihl v základní části hned devětkrát udržet čisté konto. V historických tabulkách extraligy se díky tomu vyšvihl na dělené třetí místo se svým krajanem Igorem Murínem, jenž stejné cifry dosáhl před 22 lety ve Zlíně.

Třinec v předkole s Olomoucí tak trochu ochutnal vlastní medicínu z let předešlých. Oceláři museli branku soupeře dobývat. Tím spíš právě proti Hanákům, protože Mora se takřka výhradně spoléhala na obrannou činnost podpořenou vynikajícím Machovským v brance.

Letos ale pod Borisem Žabkou přeci jen nebyl Třinec ani v základní části tak defenzivní. Hru naopak převážně kontroloval, dle analytických dat v tom byl šestý nejlepší a byl v závěsu právě za hradeckým Mountfieldem. Jenže samotné zakončování už bylo problematičtější.

V souhrnné kvalitě vypracovaných šancí se Oceláři v základní části ocitají až na 11. místě. Ve střelbě ze slotu a okolí branky jsou v podstatě průměrní a z dlouhodobého hlediska pouze Mladá Boleslav a Litvínov měly méně vysoce nebezpečných střel. Naopak Hradec byl po Plzni hned druhý, takže právě tady jsou rozdíly mezi soupeři markantní.

Oceláři si naopak s Hradcem mohou notovat v jistotě v brance. Marek Mazanec patřil v základní části k absolutní špičce, a zatímco v minulých letech byl fantomem play off spíš Ondřej Kacetl, v aktuální edici jsou karty rozdány zcela jasně. Mazanec je suverénní jedničkou.