Článek
Kdyby tehdy v červnu 2006 někdo slyšel, že za dvě dekády budou mít Češi v zámořské soutěži šest gólmanů a dva stobodové hráče, asi by si řekl, že je všechno v naprostém pořádku. Triumfy Hurricanes vybízejí ke srovnání, z něhož ale český hokej jako vítěz nevychází.
Byl to prakticky jiný svět. Facebook v roce 2006 ještě nebyl masivně rozšířen, o iPhonu nikdo nic netušil, lidé četli noviny, sledovali teletext a přenosy ze zámořského hokeje jim dávkovaly kabelové televize. Šampioni z Caroliny měli tehdy v sestavě dva české hráče Josefa Vašíčka a Františka Kaberleho, zatímco poražení finalisté z Edmontonu dokonce trio Radek Dvořák, Aleš Hemský, Jaroslav Špaček.
Letos se česká finálová účast smrskla na útočníka Vegas Tomáše Hertla, což je také jeden z dokladů, že tučné roky jsou dávno pryč. Sezona 2005/2006 v NHL k nim ale ještě patřila. Naskočilo v ní do pole 62 Čechů, z nichž 42 odehrálo více než padesát zápasů. V právě skončeném ročníku dostalo šanci jen 21 českých útočníků a obránců, a z nich pouze devět sečetlo alespoň padesátku startů.
Český hokejista nebyl v roce 2006 exotickou výjimkou, ale běžnou součástí elitních formací. Jaromír Jágr, Martin Straka, Patrik Eliáš, Milan Hejduk, Martin Havlát, Václav Prospal, Robert Lang, Martin Ručinský… V obraně hráli elitní roli Tomáš Kaberle, Roman Hamrlík či Marek Židlický. Před dvaceti lety byl český hokej ještě součástí hlavního proudu NHL. Ne díky jedné superstar (Jágr promine), ale kvůli silné generaci. Češi nastupovali v prvních útocích, na přesilovkách, hráli důležité minuty v play off.
Současný obrázek je pochmurnější. Klíčové hráče spočítáte na prstech jedné ruky, početné enklávy zmizely, krajané jsou rozeseti po kapkách a polovina klubů NHL ani žádné české hokejisty na soupisce nemá.
Tehdy jste měli oprávněný pocit, že NHL částečně stojí i na Češích. Tohle zdání už se ale dávno vytratilo. Trend udává zámoří, jemuž sekundují hráči ze Skandinávie a produkovat hvězdy se daří pořád i Rusku. Češi mají dva stovkaře v podobě Davida Pastrňáka a Martina Nečase, chybí ale elitní širší vrstva hráčů střední generace i nastartovaných mladíků, kteří by zaručili kontinuitu.
Zatímco svět investoval do moderních metod tréninku, datové analýzy a sportovní vědy, české prostředí spoléhalo na tradici a přesvědčení, že soupeře chytrostí nějak oblafne. Základna jednoho z nejdražších sportů se ale zúžila a s ní i šance, že se podaří najít budoucí hvězdy.
Největší rozdíl mezi rokem 2006 a současností ale nejspíš spočívá v mentalitě. Bývalo samozřejmé, že český hokejista může patřit mezi nejlepší na světě. Dnes se mluví spíš o potřebě být realistický a spokojit se s vedlejší rolí.
Středoevropský fanoušek na začátku tisíciletí očekával, že Češi budou v NHL součástí elity, letos je rád, že mezi top hráči najde alespoň někoho. Není to propad do bezvýznamnosti, ale přesun z centra na okraj určitě ano.
