Článek
V jediný den, pár hodin po sobě, se český mužský tenis radoval hned ze dvou velkých vítězství, což je situace, jakou ATP nepamatuje od června 1982. Tomáš Šmíd tehdy ovládl podnik ve francouzském letovisku Cap d'Agde a Ivan Lendl v tu samou dobu získal titul v americkém North Conway.
Uběhlo skoro 44 let a třetí lednový týden přinesl nezvratné důkazy o tom, jak nejen nadějná, ale taky pěkně silná, je teď česká nová vlna. Jistě, nejsou to grandslamy ani tisícovky. Tenis, jaký Češi na začátku roku předvádějí, ale nastavuje nový standard.
Macháč (25) delší dobu patří k těm vůbec nejzábavnějším hráčům ATP, a když má natrénováno a netrápí ho zdraví, dokáže rozebrat soupeře na prvočinitele a ještě u toho královsky obveselit sebe i vděčné publikum.
Menšíkův (20) majestátní servis je zase už teď jedním z nejlepších na okruhu a když se obalí vhodnou taktikou a herní odvahou, může být z českého dlouhána brzy jeden z pilířů první světové desítky.
Útok na top 10 ale vyhlásil i třetí do party Jiří Lehečka (24), který sice neobhájil v Brisbane, ale aspoň si odpočinul a potrénoval před prvním grandslamem roku v Melbourne.
Úvodní týdny roku na jižní polokouli stále patří k Lehečkovým nejoblíbenějším částem sezony. Teď si v nich triumfálních chvilek užívali i Menšík s Macháčem a český trojblok se ve virtuálním světovém žebříčku seřadil od 17. do 24. místa. Výše postavená tria nejlepších hráčů mají jen Rusové, Američané a Italové.
Tenisový expert Sport.cz Jan Kukal během své trenérské kariéry mnohokrát zjistil, že mít tři špičkové hráče z jednoho státu je mnohem lepší než dva, mezi nimiž dost často propuká otevřené nepřátelství a někdy až nenávist.
Díky za to, že pro český triumvirát je vzájemná konkurence stále hlavně inspirací k neustálému zlepšování. Pokud to tak vydrží, nebudeme muset čekat na další double víc než čtyři dekády.
