Článek
U Špotákové oštěpařský talent naplno pomohl objevit až Jan Železný právě v Mnichově před dvaceti lety. Ochota na sobě dřít jí nikdy nechyběla, byť už od roku 2013 musí vyvážit tréninky s péčí o rodinu, poslední čtyři roky už čtyřčlennou.
Zdraví je obzvlášť u oštěpu, kdy se tělo dostává občas do velmi nepřirozených poloh, často limitujícím faktorem a Špotáková to pocítila mnohokrát. Achilovky, loket, zlomenina v noze krátce před olympiádou… Přesto se vždy dokázala vrátit. Tady totiž rozhoduje klíčový element její úspěšnosti – psychická odolnost a vůle.
Barbora Špotáková se raduje ze zisku bronzové medaile.
Nerada prohrává. Ať si jde zahrát s kamarády tenis či nohejbal, nebo stojí před desítkami tisíc diváků v olympijském finále. A i když má na krku čtyři křížky a fyzicky na tom logicky nemůže být tak jako v pětadvaceti, silná vůle ji zdobí pořád.
Však si vezměte sobotní finále. Bojujete s teenagerkami, které by mohly být vašimi dcerami, máte za sebou pět pokusů, které, ač se to lajkovi nemusí zdát, seberou dost sil. Přesto Špotáková zmobilizovala všechnu energii a zahodila oštěp dostatečně daleko, aby o pár desítek sekund později mohla emotivně slavit v objetí se svými syny.
Nikoho z jejího okolí přitom takové vzepětí nepřekvapilo. „Já věřila na sto procent, že si takhle nenechá medaili vzít,“ říkala další česká oštěpařka Nikol Tabačková, která se Špotákovou prožívala vyvrcholení evropského finále.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
„Bára je obrovská bojovnice, už několikrát dokázala šestým pokusem zabojovat,“ zůstával celkem v klidu i její trenér Jan Tylče.
Však „mat šestým tahem“ dala všem soupeřkám už před čtrnácti lety na olympiádě v Pekingu. Co na tom, že tehdy házela o deset metrů dál, emočně si mnichovský příběh v mnohém nezadal s jejími slavnými triumfy. Možná to bylo naposledy, ale to teď možná najisto neví ani sama Špotáková. Na přemýšlení a hledání všech pro a proti bude mít ještě dost času.
Teď radši opět po letech nadšeně poskakovala, když obíhala čestné kolo před fanoušky, kteří ji tak nabíjejí. A zase měla tu jiskru v oku, když pak novinářům popisovala všechny emoce, které se jí honily hlavou. Jak byla ráda, že přijela i maminka. Jak jí přinesla štěstí americká mince, kterou nalezla den před závodem. A jak před závodem zahlédla na obloze duhu.
