GLOSA: Rulík má pravdu, EHT je jen test. To hlavní je ještě daleko

Jednou to přijít muselo a je vlastně dobře, že se tak stalo až v šestém zápase Radima Rulíka na reprezentační střídačce, kdy se poprvé na konci radoval soupeř.

Jistě, po veleúspěšné Karjale to teď lehce drhlo, nebyl to gólový ohňostroj jako v listopadu, ani z českých přesilovek tentokrát nešel kdovíjaký strach. Haprovaly i začátky utkání, které v listopadu naopak tým zdobily. Jenže pořád z toho byly dvě výhry a druhý flek na turnaji, což při pohledu na nedávné české pachtění v EHT je celkově pořád slušný výsledek. A klíčové je, že především v prvních dvou zápasech tým neopustil Rulíkovu herní filosofii, že se držel atraktivního stylu, ukazoval jasnou tvář.

Ovšem už na listopadové Karjale byl třetí zápas Čechů nejslabším ve smyslu aktivity, napadání a bylo zjevné, že po sobotním večerním duelu jim v tom nedělním poledním chybí pro předepsaný Rulíkův scénář dostatek sil. Teď ve Švýcarsku byla nedělní proměna ještě markantnější, což dozajista zvýrazňoval fakt, že se hrálo na širokém hřišti, kde, když při forčekinku stoprocentně nestíháte, se objeví až přílišné díry a trhliny.

„Chybělo nám pár hodin odpočinku navíc,“ přiznal i kouč.

Při dalších turnajích už bude rozlosování snesitelnější, a tak skutečně zjistíme, jestli oněch pár hodin navíc pomůže k lepšímu nedělnímu projevu, byť je nutné podotknout, že i proti Švédsku Češi do poslední minuty sahali alespoň po bodu.

Tentokrát příliš nezafungovaly přesilovky, zvlášť v souboji se severskými soky si v nich reprezentace nepomohla, na druhou stranu proti nim zase zvládala oslabení. Opět se objevilo pár nových tváří, leckdo spatřil realitu a třeba pro Mikuláše Hovorku byl rozdíl mezi extraligou a mezinárodní scénou zcela viditelný. To ale není kritika, protože vedle květnového šampionátu je nutné na turnaje EHT hledět i dlouhodobější optikou, která bude mladším hráčům (kupříkladu Rychlovskému) postupně otevírat dveře na velkou hokejovou scénu.

Koneckonců třeba bratrské duo Kovařčíků už pro tuto velkou scénu dorostlo. Útočník David Tomášek i na druhém turnaji prokázal, že teď prožívá báječné měsíce v klubu i národním týmu a rozhodně by měl být mužem, jehož Rulík povolá také v únoru do Švédska. Podobně jako kupříkladu Kousala, Voženílka či další poctivce a dříče. Pavlát navzdory chybě u prvního švédského gólu roste v brankářskou jistotu.

Jádro, které Rulík buduje, by si rovněž větším počtem zápasů mělo zautomatizovat komunikační návyky, tak aby kupříkladu beci podporující ofenzivu byli zajištěni útočníky a nedocházelo k přečíslení, po kterém skórovalo Finsko a po kterém se do šance hnali i Švédové.

Ale i to je součást procesu.

A jak říká Rulík – bez porážek není vítězství, zvlášť když to hlavní reprezentaci teprve čeká. Je však fajn, že zatím jeho éra přináší ve hře mnohem víc pozitiv než opačných okamžiků.