Článek
Když v nedávné době vyfasovali Jannik Sinner a Iga Šwiateková za pozitivní dopingové testy tříměsíční, resp. měsíční penalizaci, vyvolalo to vlnu pobouření. V případě méně hvězdných tenistů ITIA tak shovívavá rozhodně nebyla. Je pěkné, že Ital a Polka hned uvedli příčiny kontaminace, ale kvůli tomu si přece platí své týmy, aby k něčemu podobnému nedošlo.
Vondroušové se naopak krutě vymstilo zkratové jednání, když si do bytu mimo stanovenou dobu nepustila vlezlou německou komisařku. A za své nešťastné rozhodnutí teď pyká nejtvrdším možným způsobem. „Tenisový trest smrti,“ šíří se v českém tenisovém prostředí.
Pokud jsou za prokázané nálezy udělovány kratší postihy než za odmítnutí kontroly, vyvolává to otázky o konzistenci celého systému. Na Sinnera, který absolvoval dva (!) pozitivní testy na anabolický steroid klostebol, uděláme: Ty, ty, ty… A hráčce, co nikdy neměla jediný dopingový prohřešek, v podstatě ukončíme kariéru.
U Vondroušové nešlo o žádný promyšlený pokus obejít systém, ale spíš o kombinaci neznalosti pravidel a neuvážené reakce ve vypjatém okamžiku. Sankce je na místě, ale trest by měl odrážet charakter provinění. Pomohla si wimbledonská šampionka z roku 2023 k lepším výsledkům? Snažila se podvádět? Vydělala na tom nějak?
Čtyři roky pro Vondroušovou tak budí dojem, že cílem nebylo jen hájit čistotu sportu, ale spíš vyslat demonstrativní signál, aby si příště nikdo nevyskakoval.
Nelze se ale divit, že manažer domovského klubu potrestané tenistky I. ČLTK Vladislav Šavrda mluví o ITIA jako o velmi pochybné organizaci. A taky nezbývá věřit, že odvolací proces absurdní výši trestu aspoň částečně zmírní.
