Článek
Čistě statisticky se může zdát, že oproti poslednímu mistrovství Evropy Češi zaostali, v roce 2024 totiž přivezli ze srbského Bělehradu sedm cenných kovů, letos „pouze“ dva. Je tady však několik velkých ale. A to největší je nasnadě – bělehradský šampionát se konal necelý měsíc před olympijskými hrami v Paříži.
Logicky tak někteří favorité dali přednost předolympijskému volnu a na ME vůbec neodjeli. A tak se mohly konat české medailové žně. Vůbec tímto faktem nelze shazovat výkony plavců, ale prostě je potřeba připustit, že konkurence v Bělehradě a v Paříži se značně lišila.
Vždyť na stovce kraulem obhajující zlato a stříbro Seemanová s Janíčkovou letos zaplavaly časy, za které by před dvěma lety braly medaile. Ve Francii to stačilo na páté, resp. sedmé místo.
I tak ale Češi na právě skončeném evropském šampionátu rozhodně nezklamali, naopak, ukázali, že české plavání jde dobrým směrem. Trojnásobná finálová účast Seemanové, plus národní rekord na sto metrů motýlek, dvě finále v podání Jana Čejky, postup mezi osmičku nejlepších od Knedly, Janíčkové i paraplavkyně Agáty Koupilové. A samozřejmě finále smíšené kraulařské štafety.
Konečná pátá, šestá, sedmá místa. A dva evropští šampioni navrch. Ano, přiznejme si, že od Barbory Seemanové se zlato (nebo minimálně medaile) na 200 metrů volným způsobem tak trochu čekala, ale evropský titul Miroslava Knedly na 50 metrů znak překvapil.
A tady je zapotřebí zmínit věk českého reprezentanta – čerstvých jednadvacet! Krásné mládí, které toho má v bazénu ještě hodně před sebou. Zatímco Seemanová je dejme tomu v nejlepších plaveckých letech a dokazuje to každým závodem, Knedla začíná rozkvétat. A spolu s ním další.
Čeští plavci se vrací z Paříže se dvěma medailemi a devíti účastmi ve finále
Nelze totiž opomenout fakt, že šestadvacetiletá Seemanová a o měsíc mladší Janíčková byly nejstaršími zástupkyněmi české výpravy na šampionátu. Právě na ně byla upřena největší pozornost, ale je potřeba vypíchnout i další plavce, i když třeba na finálovou účast nedosáhli.
Ať už to je jednadvacetiletý Michal Judickij, který si vytvořil osobní rekordy nebo plaval na jejich hranici, nebo dvacetiletý Ondřej Slavík a osmnáctiletý Jan Jurčík. I ti předvedli, že formu na šampionát, na který přijeli hlavně sbírat zkušenosti, načasovali skvěle.
Směrem k budoucím vyhlídkám je pak příslibem i osmnáctiletý Jan Foltýn, který drží na prsařské padesátce první místo českých tabulek a před ME dal přednost juniorskému evropskému šampionátu, odkud přivezl dvě zlata a stříbro. Pro zranění pak z nominace do Paříže vypadli Jakub Bursa a obhájce bronzu na sprinterské motýlkářské trati Daniel Gracík.
Podtrženo, sečteno – české plavání má do budoucna co nabídnout. V Paříži Češi prodali formu v nejdůležitějších chvílích, padaly osobní i národní rekordy a často i historické milníky (například Čejkova polohovka na 200 metrů pod dvě minuty) a když přihlédneme k věku reprezentantů, je se na co těšit.
Z pohledu českého fanouška je tak skvělou zprávou, že světový šampionát v roce 2027, kde se budou mimo jiné plnit i olympijské limity, se bude konat v podstatě za rohem – v maďarské Budapešti. Jelikož na výkony českých plavců je momentálně radost se dívat.
Za 698 dní startují olympijské hry v americkém Los Angeles. A ve skrytu duše se dá doufat, že pozadu nezůstanou Češi ani tam. Této generaci plavců by totiž olympijská medaile slušela.
