Článek
Pořádnou dávku smůly si Češi vybrali už při samotném losu, který jim určil soupeře do první fáze kvalifikace. Slovinsko, Estonsko a Švédsko. Bylo jasné, že skupina H bude vyrovnaná, i když to, že bude nakonec rozhodovat pouze rozdíl ve skóre mezi všemi čtyřmi týmy, čekal asi málokdo. A odnesly to české barvy.
Jak říkal správně generální manažer národního týmu Jiří Welsch, Češi o postup nepřišli v závěrečném okně, jejich osud v podstatě zpečetila už propastná prohra o čtyřicet bodů v únoru ve Slovinsku. Reprezentace tehdy neměla k dispozici spoustu hráčů – Kárníka, Satoranského, Sehnala, Kříže ani Nečase s Krejčím.
Samozřejmě, oslabená sestava mohla Slovincům asi jen těžko konkurovat, ale prohra o čtyřicet je v přísném měřítku kvalifikace prostě nepřípustná. Právě v Koperu se zrodil začátek českého konce. A zpětně se ukazuje, jak stěžejní roli hraje složení týmů v jednotlivých oknech.
Roztahaná kvalifikace na tři okna (na podzim, na jaře a v létě) je jistě divácky atraktivní, nicméně pro samotné reprezentace přináší pořádná úskalí. V podstatě pokaždé se setkávají s jiným soupeřem, protože klubová povinnosti přes sezonu často nepustí všechny hráče do reprezentace. Vždyť například pouze čtyři hráči ze švédské sestavy hráli proti Česku v listopadu i teď v červenci.
Kouč národního týmu Luboš Bartoň během utkání v Brně
Přiznejme si, že česká reprezentace nemá tolik kam sáhnout, jeden hráč v NBA, z NCAA připadá v úvahu vlastně pouze Jakub Nečas a v nejvyšších evropských ligách bychom české vlaječky také spočítali na prstech jedné ruky. A hráči ze všech evropských i zámořských soutěží jsou k dispozici vlastně pouze pro letní okno, v dalších dvou termínech záleží na tom, jestli se daná liga pro reprezentační okno přerušuje, a jestli klub hráče uvolní.
Proto jsou pak odhady výsledků a favoritů nevyzpytatelnou záležitostí. Estonci pak mohou porazit Slovince o třicet nebo si Švédové můžou vyšlápnout na jihoevropský tým v Lublani. Důkazem budiž i to, že pouze skupinu H s českou účastí rozhodovalo skóre. A ve druhé fázi kvalifikace se tak mohou objevit i celky, které mají na svém kontě pouze dvě výhry.
Mezi evropskou čtyřiadvacítkou, která se popere o dvanáct postupových míst na MS 2027 v Kataru, tak český tým chybí. Účast na světovém šampionátu z roku 2019 (a historické šesté místo) tak zůstane minimálně dalších pět let osamocená za dobu existence Česka. Jenže vypadnutím si národní tým nejenom zavřel cestu do světa, ale zkomplikoval si i pouť na evropský šampionát 2029.
Svěřenci Luboše Bartoně budou muset už v srpnu hrát předkvalifikaci mistrovství Evropy a je jasné, že reprezentace v podstatě začíná od nuly. Pomalý přerod reprezentačního kádru vrcholí, vždyť z účastníků olympijských her v Tokiu figurovali nyní o pět let později v národním týmu už pouze jednatřicetiletý Martin Peterka a osmadvacetiletý Ondřej Sehnal. Oba byli zároveň nejstaršími Čechy v závěrečném okně.
Ondřej Sehnal během reprezentačního utkání s Estonskem
Reprezentační kariéry opor, jako byli Patrik Auda, Ondřej Balvín, Jan Veselý, Jaromír Bohačík, Tomáš Vyoral nebo Lukáš Palyza, se už definitivně uzavřely. A další klíčové postavy národního týmu už mají svůj věk a ke konci nevyhnutelně směřují. Šestatřicetiletého Vojtěcha Hrubana ze závěrečného okna vyřadila operace ruky, o tři roky mladšího Martina Kříže zdravotní problém. Ze stejného důvodu chyběl i čtyřiatřicetiletý Tomáš Satoranský a třiatřicetiletý Tomáš Kyzlink se zranil v posledním přípravném duelu.
Po historických úspěších, jako bylo šesté místo na MS a účast na OH 2021, tak už jasně odchází nejúspěšnější basketbalová generace posledních let. A ta nová musí převzít otěže, právě totiž evropský šampionát, který v roce 2029 uspořádá Řecko, Estonsko, Slovinsko a Španělsko, by měl být cílem nové gardy národního týmu.
