Článek
Být to sezona, která by měla klasicky vrchol v podobě květnového šampionátu, bylo by v Rulíkově týmu dozajista víc noviců a nejspíš by se z dvou proher nedělala kdovíjaká věda, protože obhajobou by bylo, že jde o fázi zkoušení. Ne, ani teď není Rulíkova parta pod nějakým extrémním tlakem, jen se kvůli olympijskému hledání dívá na počínání týmu jinou optikou. „V hlavě už to mám nějak namíchané, ale to nikomu neřeknu. Nemyslím si ovšem, že by se někdo oddálil nebo přiblížil nominaci,“ říkal po turnaji diplomaticky trenér Radim Rulík.
Asi byste pár jmen našli. Třeba při tristním počtu českých obránců v NHL a nutnosti čtyř pěti beků z Evropy je jasné, že k Milánu má zase o kus blíž Michal Kempný, který v úvodních dvou zápasech prokázal vysoký standard. Ve švédském Brynäsu se mu zjevně vrátila hokejová chuť, a byť kvůli předčasnému narození druhého syna Alberta zmeškal vítězný duel se Švýcarskem, dala by se k jeho jménu napsat zelená fajfka. A sám jsem zvědav, jestli ho Rulík povolá i v prosinci, nebo zda i on má vyřešeno.
Po třech letech se do nároďáku vrátil Radim Šimek a také u něj se projevily letité zkušenosti z NHL, které mohou hrát klíčový význam, že se v únoru z MacKinnonů, McDavidů, Bedardů na ledě… však víte, jak to říkával Ivan Hlinka. Byť je jasné, že to bude fičák. Je pak v kontrastu s tím velká škoda, že toho kvůli nešťastnému zranění v prvním duelu víc neodehrál 21letý Tomáš Cibulka, protože by bylo věru zajímavé sledovat jeho konfrontaci s mezinárodním hokejem solidní úrovně a jeho touhu po olympijském snu.
Turnaj, u něhož lze za částečnou českou obranu vzít fakt, že reprezentace dvakrát hrála proti domácím, ale taky vyvolal pár významných olympijských otazníků. Trenér Rulík dlouhodobě vyznává filosofii, v níž jsou pro něj při skládání výběru výš hráči z Evropy, kteří ve svých klubech hrají stěžejní roli než borci, kteří „paběrkují“ na hraně NHL a její farmářské odnože. „Pořád tvrdím, že když budeme mít špičkového hráče v Evropě, ve špičkové formě, tak nevěřím, že hráč z farmy na tom bude lépe,“ říkal i Rulík při nominaci na Finské hry.
To je trenérův zcela legitimní postoj i pohled. Je ale po úvodním turnaji EHT – a zvlášť po zápasech s Finskem a Švédskem – stejně legitimní se ptát, jestli hráči střihu Matěje Stránského (nejproduktivnějšího borce švýcarské ligy) či Dominika Kubalíka své vůdčí role z klubu potvrdili a zda jsou i vhodnými typy na flek v olympijské sestavě pro třetí či čtvrtou lajnu. A byť do Rulíkovy trenérské filosofie patří i vytvoření čtyř vyrovnaných lajn, které budou hrozit ofenzivně a budou také náležitě zodpovědné do defenzivy, lze oprávněně namítat, zda něco takového je reálně možné stvořit. Aneb útok s Pastrňákem bude vždy směrem dopředu o level jinde než kupříkladu formace s dříčem a rychlonožkou Flekem…
Ono totiž uchlácholit třetí čtvrtou lajnu solidní porcí minut lze snáz na světovém šampionátu, kde máte ve skupině čtyři pět zápasů proti o stupeň až dva horším celkům, než na olympiádě, kde kromě Francie (při vší úctě) je každý zápas klíčový a mnohdy osudový.
Kam tím vším mířím? Jestli se přece jen nepodívat na ty „paběrkující“ farmáře v AHL či plejery na hraně sestavy NHL, kteří ale typologicky mohou zapadnout do olympijského výběru mnohem víc než borci zvyklí na roli v elitních lajnách z evropských lig, zvlášť když Češi míří do Milána coby outsideři, u nichž cesta za úspěchem bude stát na brankářské zdi, poctivě defenzivní práci všech a výtečné gólové efektivitě. Může jít i o jisté okysličení týmu, protože také zkušenost z květnového šampionátu v Dánsku říká, že není úplně dobře být fixován jen na zlaté chlapce z Prahy, byť valná část z nich zcela logicky bude tvořit jádro i olympijského výběru.
Zároveň má ale Rulík a jeho ansámbl vcelku dar hráči komunikovat. Umí svěřence připravit na přesné role, vysvětlit jim je. Pakliže útočníci, kteří jsou zvyklí na porci 20 minut a hru v přesilovkách, přijmou „upozaděnou“ pozici, tak proč ne. Jen tedy nesmí jít o pouhé přednominační souhlasné odkývání…
Je měsíc do dalšího turnaje a nebylo by vůbec od věci skočit do letadla a střihnout si inspekční cestu za Atlantikem. Není třeba mluvit s Pastrňákem, Zachou, Nečasem, Hertlem, Palátem či Hronkem, ale stálo by za to kouknout o patro níž. Ne, třeba se ukáže, že tam nejsou adepti na olympiádu, ale ono je taky v květnu mistrovství světa a současný elementární zájem se může později vyplatit, zvlášť když zkušenost říká, že v nabitých olympijských sezonách se top hráči na šampionát nehrnou.
