KOMENTÁŘ: Nesmysl v Americe. Sedm hříchů, kterými šampionát klubů hyzdí fotbal

Tohle by mohlo stačit. Klidně napište sedmkrát. Podtrhněte. Zvýrazněte. Není náhoda, že hráčské odbory FIFPro před výkopem turnaje uveřejnily studii požadující alespoň čtyřtýdenní odpočinek mezi sezonami.

Monstrózní klubová akce pod hlavičkou FIFA to znemožňuje. Fotbalový kalendář bobtná a světová federace se navrch rozhodla využít volný letní termín v lichých letech, kdy se nekoná žádné mistrovství světa či Evropy.

Frajeři, kteří v nejlepších evropských mančaftech odehráli okolo sedmdesáti zápasů, musí dovolenou odložit. A pak ji také osekat. Odcestují na jiný kontinent, kde odkopou minimálně další tři duely.

Ti nejúspěšnější odehrají sedm duelů včetně finále, které je na programu 13. července. Slušná nálož.

Výtka o přetížených hráčích se bude v následujících týdnech a měsících znovu vracet jako bumerang, až se některá z fotbalových hvězd vážně zraní.

Vezměte si čtyřicetiletého Luku Modriče. V pondělí při kvalifikační duelu znemožnil Čechy a po demolici 5:1 mohl chorvatský pardál zůstat doma u Jadranu, odpočívat a při popíjení karlovačka si vybírat z nabídek, které k němu putují.

Jenže v pátek zaparkoval v tréninkovém centru Realu Madrid černého bavoráka a zase trénoval.

O den později s Realem odlétá do Ameriky, ač mu měl řádný kontrakt vypršet 30. června. FIFA kvůli turnaji výjimečně dřív otevřela přestupové okno. Účastníkům umožnila připsat na soupisku nové posily i prodloužit smlouvy, které měly končit.

Někdo Modričovu derniéru v USA považuje za dojemnou rozlučku s královskou značkou, když Real navrch nově trénuje Chorvatův exspoluhráč ze zálohy Xabi Alonso. Spíš jde ale o bizár.

Představte si, že jste jako fotbalový příznivec předchozích deset let strávil v kómatu. Najednou se probudíte.

A nevěřícně hledíte.

Vznikly nové mezinárodní soutěže i reprezentační soutěže. Domácí liga se natáhla o nadstavbu s baráží. Bobtnají a rozrůstají se i zavedenější události – jako Euro, Liga mistrů nebo Evropská liga. Daleko dostupnější jsou také přenosy z nejrůznějších národních soutěží. Na našince se chrlí fotbalový obsah zleva zprava.

A na konci sezony ještě začíná nový turnaj. Má na něj vůbec chuť?

Asi je fuk, co si myslí divák z malého trhu, jako je Česko. Snad ještě horší to ale bude s diváckým zájmem ve Spojených státech. V předprodejích zůstávají statisíce volných vstupenek. Za mořem stoupá popularita socceru, kterak se fotbalu říká v Americe. Za rok hostí společně s Kanadou a Mexikem klasický světový šampionát, kde se tribuny pravděpodobně snadno zaplní.

Jenže teď?

Bude zajímavé sledovat, jakou kulisu například ve Washingtonu přiláká duel Salcburku s arabským al-Hilálem. Anebo třeba duel týmu Auckland City, který se na Floridě střetne s Benfikou Lisabon.

Mimochodem, pár dní před turnajem zbývalo okolo 40 tisíc volných vstupenek na zahajovací duel al-Hilálu s Interem Miami, v němž září hvězdný Lionel Messi.

„Turnaj spojí nejlepších 32 klubů světa,“ vyhlašoval Gianni Infantino – šéf FIFA, iniciátor a horlivý propagátor turnaje. Jenže renomovaný The Athletic namítá: Problém mistrovství světa klubů je, že na něm nehrají nejlepší z nejlepších.

Pokud by Infantino usiloval o nejlepší podívanou, zřejmě by jeho FIFA musela pozvat víc než 12 evropských mančaftů. Jde o čtyři poslední šampiony z Ligy mistrů, které doplní osm nejúspěšnějších klubů posledních pohárových sezon.

Každá evropská země mohla dodat maximálně dva týmy, takže Angličané vysílají Manchester City a Chelsea, zatímco ostatní giganti z Premier League zůstávají doma.

I proto doputovala pozvánka například do Salcburku, který při podzimní návštěvě Letné vyfasoval trojku od Sparty při vstupu do Ligy mistrů.

Turnaje se zúčastní 32 celků včetně amatérů z Aucklandu nebo záhadní Mamelodi Sundowns z Jihoafrické republiky. Zvláštní složení, které Infantino označoval větami o největší a nejinkluzivnější soutěži světa. Pro zatraktivnění si vymyslel zvláštní kličku, díky níž mohl zaplnit jeden volný flek Lionelem Messim, tedy přesněji „jeho“ Interem Miami.

Infantino zřejmě dost záměrně rozjel i teorie, že by si v USA zahrál také další fenomén Cristiano Ronaldo. Pro akci lze vyřídit krátkodobé hostování a spekulovalo se, že po Ronaldovi sáhne některý z dalších arabských zástupců.

Portugalský čtyřicátník dal přednost po triumfu v Lize národů odpočinku a nové smlouvě v an-Nasrem.

Krása fotbalu tkví v jednoduchosti i tradicích. Tu turnaj postrádá. Mistrovství světa si ve fotbalové říši zachovává až posvátné postavení. Neuspěješ? Makej, čekej a doufej, že za čtyři roky se to změní.

FIFA honosným označením parazituje na nejsledovanější sportovní události planety. Svým způsobem ji devalvuje.

A mimochodem, všímáte si, jak většina kolektivních sportů, jako basketbal, volejbal nebo házená, dělí pořadatelství velkých šampionátů do více zemí? Čím víc pořadatelů, tím víc duelů domácích reprezentací a plných stadionů. Duely ostatních v základní fázi zpravidla moc netáhnou.

Fotbal si hýčká jedinečné a neopakovatelné turnaje, že lákaly všechny duely. Tím nyní v Americe hazarduje.

Vybavujete si, jak skoro na den přesně před rokem Real Madrid a trenér Carlo Ancelotti brojil proti klubovému šampionátu? „Za takové peníze hrát nebudeme my ani další kluby,“ vyhlásil.

Záhy ale Ancelotti couval, že šlo o nepřesnou interpretaci. Nejspíš dostal vyčiněno on i celý Real. Postupně se tišila i kritika a pochyby z dalších klubů. Důvod? Samozřejmě, peníze.

32 klubů si mezi sebe rozdělí miliardu dolarů. Vítěz si může vydělat až 125 milionů dolarů. Jen pro porovnání, šampioni Ligy mistrů z PSG si přišli na 104,4 milionu eur, tedy něco přes 120 milionu dolarů.

A luxusní příjmy vábí i další zájemce z Evropy. Na turnaji chybí značky jako Manchester United, Barcelona nebo Liverpool. Jejich zapojení by přitáhlo zájem. Britský tisk už přinesl zprávu, že se zvažuje budoucí rozšíření turnaje na 48 týmů.

Nesmyslná a hříšná spirála se bude kroutit dál.

Stížnostem, nářkům a výtkám navzdory.