Článek
Já se dlouhodobě zajímám o práci tzv. realizačního týmu, který dělá všechno a nic. Správně by podle mě měl nést název skauting tým, jehož úkolem je sledovat hráče, vybrat je a pak je i vhodně použít. A to se podle mě nestalo, na olympiádě jsme skončili osmí, vše asi přehlušil zápas proti Kanadě, po kterém se celé vystoupení zametlo pod koberec. Trenérský tým by se však měl před nadcházejícím šampionátem probudit a přiznat si chyby.
V čem? Stačí se podívat na statistiky. Lukáš Dostál, který je velmi dobrý brankář, byl desátý ze 13 hodnocených gólmanů v procentuální úspěšnosti (88,64 %). A když brankář nevyčnívá, začíná to hořet. V obraně byli dva solidní hráči, ale největší problém vidím ve výběru útočníků. Sice jsme pořád před turnajem slyšeli, že se nebudou brát jen ti, kteří dávají góly, ale trenéři vzali hráče, kteří absolutně propadli - Hertl, Kaše, Stránský, Tomášek, Flek, Kubalík. To je snad už velký počet jmen, u kterých na konci turnaje svítila nula v počtu branek. U hráčů, kteří měli tým táhnout nebo ukázat solidní výkonnost.
Chybu vidím ve složení lajn, protože mi přišlo, že ty byly složeny nemožným způsobem. Už před akcí jsem varoval, že Hertl má v klubu defenzivní povinnosti, pak jako první čtu, že je součástí útoku s Nečasem a Pastrňákem. Hráči musí vědět, proč na turnaji jsou, ukázat silné kvality, ne aby je někdo někde zkoušel.
V tom je přece kouzlo trenéra národního týmu, že hráče zná natolik, že nic zkoušet nemusí. Oni ale nedostali možnost, aby vynikli ve svých hlavních dovednostech, ale chlácholíme se tím, jak se hrály dvě třetiny dobře s Kanadou.
Skauting u reprezentace musí být hlubší, analytická čísla vám ukáží, že některý hráč má hodně šancí a dává hodně gólů, že k tomu potřebuje servis v podobě dobrého nahrávače nebo někoho, kdo ho zabezpečí v defenzívě. Trenér u cvičení, které se týká útočných řad, po pěti opakováních vidí, jestli to funguje, nebo to nezacvaklo. To je podle mě hlavní úkol nových trenérů – mít propracovanější skauting, síť spolupracovníků.
Svazový šéf Hadamczik i trenér Rulík už oznámili, že by na mistrovství světa měl tým jet s mladšími hráči, a já od fanoušků slýchám, že by tam jistojistě měli být Chmelař (Rangers) a Klapka (Flames), kteří dali čtyři a šest gólů v sezoně. Celkem podrobně sleduji utkání Rangers, Chmelař je vysoký hráč, má dlouhé ruce a nohy, ne moc svalů. Jeho výhodou jsou pohyblivost a dobré hokejové návyky, zároveň prokazuje na ledě herní inteligenci a jde tam, kam má jít. Dobře volí, jestli v rohu forčekovat, nebo být před brankou. Tomu bych věřil, a když ho pak uvidíte ve třech čtyřech přípravných zápasech za sebou, ujistíte se, jestli vám tam pasuje.
Ale Klapka? U něj moc nevím. Ano, chodí před bránu. Ale dáte ho na mistrovství do prvního útoku? Těžko! Je to typ pro třetí, čtvrtou lajnu. Směrodatné je, že jeho průměr je v NHL 10 a půl minuty za zápas, a tak i za nároďák by musel hrát stylem, na který je zvyklý. Jenže si nejsem jistý, že na mistrovství, kde vás třeba čekají tři zápasy za čtyři dny, to vydrží.
A mě by zajímalo, vzhledem k hernímu pojetí, kterým se chce reprezentace na mistrovství prezentovat, kolikrát viděl tyto dva hokejisty někdo z trenérů hrát naživo? Protože jinak je to jak tahání králíků z klobouku. Bez toho, aniž byste zvážili, jestli ti hráči budou efektivní, jestli to, jak hrají v lize, budou schopni ukázat i v reprezentaci. I proto je nutné, aby trenéři měli v zámoří stálé spolupracovníky, na které se mohou spolehnout. Generální manažer typu Šlégra je za mě naprosto zbytečný.
Trenér, tak jak je to u české reprezentace nastaveno, nemůže skautovat zámoří, protože má své povinnosti tady. On musí znát hráče z extraligy a není smysluplné jet dvakrát do Ameriky. Protože je nemyslitelné, aby trenér zůstal na tři čtyři zápasy daného hráče, neboť obvykle jde na utkání, pak na večeři s hokejisty a ráno letí pryč.
Zodpovědnost musí být na generálním manažerovi a hlavním trenérovi, kteří si pak musí vytvořit systém pomocníků. Ať někdo kouká jenom na českou extraligu, jenom na mladé hráče, dává to do souvislostí. Ať se pak nestane, že je na olympiádě celkem 12 hráčů (šest útočníků), kteří nedají ani gól.
Koho a kde hledat? Musíme mít někoho stálého v Americe. Ano, Jaroslav Svejkovský působí jako asistent u Flyers, Václav Prospal trénuje v AHL. Jenže ti mají své povinnosti, a když přijde zápas, koukají primárně na svůj tým. Hráče soupeře sice vidí, ale nemůže ho rozebrat.
Když jsem dělával skauta, taky jsem si zprvu myslel, že když máme portfolio 40 hráčů, tak uvidím každého, ale byla to naprostá naivita. To se nedá. Musel jsem si vybrat tři čtyři konkrétní hráče, které jsem detailně sledoval, abych ho viděl pětkrát šestkrát v zápasech za sebou, protože to vám řekne nejvíc. Mohu se sice zeptat trenérů, které znám, ti mi ho mohou detailně popsat, ale jinak je skauting obtížná a rozptýlená práce a musí se dávat do souvislostí.
Třeba noví trenéři víc uvidí. A snad se víc spolehnou na skauty, kterým věří, a opřou se o ně. Ano, je to záležitost peněz, ale nemusí to být lidé na plný úvazek, protože vždycky je způsob, jak někoho najít a najmout.
Václav Nedomanský
Václav Nedomanský je mistr světa v hokeji z roku 1972 a nejlepší střelec v historii reprezentace. Po emigraci odehrál 421 zápasů v NHL, později byl skautem Los Angeles Kings, Nashville Predators a podílel se na vytvoření klubu Las Vegas Knights. Vedle Dominika Haška je jediným Čechem v Síni slávy NHL.
