KOMENTÁŘ: Přišel čas okysličit hokejový nároďák

Ne, těch šest předchozích dní rozhodně nejde v hodnocení, analýzách bohorovně přejít, protože mátožný a drhnoucí projev poslal Čechy expresně a zkratkou na kanadský výběr. Kouč Rulík mluvil o „zadřeném motoru“ i o tom, že roli mohou „hrát i jiné aspekty“. Po osmifinále s Dánskem je nechtěl konkretizovat, po středečním vyřazení spíš jen naznačil: „Týmově to nebylo tak, jak bychom si představovali.“

Lze zatím jen spekulovat, co tím mínil. Jestli hráči až příliš nevyužívali turnajovou a olympijskou volnost, nevysedávali v Českém domě, který je jen kousek od olympijské vesnice, nevěnovali se různým podcastům a marketingovým věcem… Budeme-li se ale držet ryze hokejových skutečností, tak se zprvu nedařilo vyladit složení lajn, vybudovat fungující chemii, chyběla lehkost.

A je zcela logické, že se rozebírala nominace, její správnost. Mluvilo se o absentující odvaze i třeba povolávacích za zásluhy. Ano, jsou to legitimní otázky, byť je nutné přidat, že olympiáda je odlišná v tom, že trenéři musí oznámit svůj výběr s více než měsíčním předstihem, ne jako u mistrovství světa, kde k tomu dochází pět dní před startem turnaje. A tak se může stát, že se u některých borců netrefíte s aktuální formou (jako třeba u Kubalíka), zatímco skvěle hrající Chlapík se málem válel u moře s manželkou a dětmi, protože do Milána odletěl až last minute.

Tak to je…

Vždycky najdete pár jmen, u kterých jsou po turnaji otazníky, a ne jinak je tomu i teď. Možná by se do čtvrté brázdy skutečně víc uchytil Klapka než Stránský či Tomášek. Můžeme se bavit, jestli by nebyl lepší Jiříček než Špaček a jestli by nedávalo větší smysl mít v pozici sedmého/osmého vysedávajícího beka místo 36letého Kundrátka o generaci mladšího Tomáše Galvase, protože jde i o budoucnost.

Ale rozhodně si nemyslím, že by některé z těch jmen zásadně změnilo projev českého týmu. Ten stál na prověřených borcích typu Nečase, Pastrňáka, Hronka či Dostála.

Musím se usmívat, když slyším výkřiky glosátora Radka Dudy z ukázek hokejového podcastu Mistři světa, v nichž horuje za Chmelaře, Myšáka či Blümela, kterým jinak pomáhá coby skills kouč. Kupříkladu Matěj Blümel dostal za poslední čtyři sezony ve dvou organizacích dohromady 17 zápasů NHL, Jan Myšák žádný, Jaroslav Chmelař v tomto ročníku šest. Vážně by je manažeři z NHL dlouhodobě přehlíželi, kdyby v sobě měli potenciál pozměnit hru nároďáku na olympiádě?

A že může fungovat mix plejerů z NHL a Evropy, potvrzují Slováci stejně jako Češi ve středu. Byli důstojným partnerem hvězdné Kanadě a ukázali, že až zámoří zase zorganizuje honosný turnaj, nemusí na něm být jen do počtu.

V něčem ale Dudův výkřik štymuje. Po konci olympijského cyklu přichází tradiční čas na generační obměnu, na opuštění „zaklínadla“ zlaté Prahy a na zapojení mladých borců do přípravy před květnovým mistrovstvím světa. A i jejich nominaci na samotný turnaj, který je jednou za čtyři roky ve velkém stínu nedávné olympiády. Byť je nadále jasné, že reprezentace na zásadních akcích bude pořád stát na dříve zmiňovaných hráčích.

Velké rozhodnutí však čeká i svaz. Zápas s Kanadou jasně ukázal, že Rulík dokáže v týmu pořád zažehnout oheň, probudit v něm vášeň, bojovnost, hrdost. Dokonce si myslím, že to byl nejlepší mač, který pod jeho vedením celek sehrál. Nicméně si kladu otázku, jestli sám trenér má chuť i po šampionátu ve Švýcarsku u národního týmu zůstávat. Jestli bude ladit s hokejovým vedením prodloužení kontraktu, či se třeba zatouží vrátit ke každodenní klubové práci?

Teď je ale ten správný čas to rozseknout, aby byl prostor najít případného následovníka.