OLYMPIJSKÁ GLOSA: Škoda Rulíkových slov o rozhodčích, báječný zápas má mít jiné vzpomínky

Češi v něm ale vzdorovali Kanadě v plné palbě, s tím nejlepším, co měli. Dostali ji na pokraj vyřazení, strachu, že se její zlatý sen zhroutí hned v úvodu. Je proto velká škoda, že se pozápasové hodnocení kouče Rulíka až příliš scvrklo na zlobu vůči sudím a toho, že Kanadě nadržovali.

Není to extraliga, kde musí hráči i trenéři držet náhubkový zákon, a tak je svaté Rulíkovo právo říct novinářům po zápase vše, co má na srdci. Ano, zprvu pochválil své borce za nasazení, bojovnost, pak ale v odpovědi na otázku, která směřovala zpětně k nedělnímu mači proti Švýcarsku, sám rozjel dlouhý monolog, jenž se týkal (ne)kvality sudích na turnaji. „Kanady se každý bojí, tlačili jsme to proti šesti. V tomto to není pro mě fér turnaj,“ říkal mimo jiné Rulík.

Mluvil i o tom, že to nebyl ojedinělý lapsus arbitrů, že si na ně stěžují celý turnaj, jak benevolentní byli k zákrokům na Pastrňáka, Nečase a spol. „To, co si k nám dovolí, je pro mě absolutně neakceptovatelné.“

Mimochodem, když mluvil k českým novinářům, jen o pár metrů vedle stál kanadský kouč Jon Cooper a od žurnalistů dostal otázku, co říká na to, že gól na 3:2 dali Češi v šesti, na což existuje i pěkná řádka fotozáběrů a videí. Jen se usmál, rozloučil se a odešel.

A Rulíkovým větám o hře proti šesti se právě ve spojitosti s třetím českým gólem vysmívají a vlivní reportéři je nazývají ironií.

Ta situace je i důkazem, že sudí nejsou bezchybní, v Miláně pouští hru, občas nejsou jednotní, ale jsem dalek pocitu, že ve středu křivdili Čechům a nadržovali Kanadě, aby jí dopomohli k očekávanému finále.

Ani v nejmenším.

A byť jsem jako novinář na jednu stranu rád za upřímnost v pozápasových rozhovorech, tady Rulíkovy věty až příliš zakryly báječný zápas, který jim předcházel. To, že Češi po více než 20 letech trápili Kanadu na turnaji nejlepších, že po předchozích strastech vystřihli na závěr heroický výkon, si nezasloužilo, aby jeho ústředním tématem byli sudí. A už vůbec, aby to vyznělo tak, že jen díky nim Kanada v turnaji ještě žije.

Na prvním místě měli být hráči, krásná a úchvatná hra, ne pocit křivdy, byť lze lidsky pochopit, že ji těsná prohra znásobí.

„Někdo mi kdysi řekl, že jednou budeme součást zábavního průmyslu. Pokud vás dnešní zápas nebavil, tak nevím, co vám rozbuší srdce. Byl to úžasný hokej na obou stranách, skvělé zákroky brankářů. Všechno, co jste v zápase chtěli vidět, jste dostali. To je krása olympiády. Dokážou z každého dostat to nejlepší a musíte to vidět na vlastní oči,“ řekl výstižně po čtvrtfinále kouč.

Ten Kanady.