Článek
„Takhle pozdě ještě nikdy v historii samostatné české ligy k prvnímu vyhazovu nedošlo. Domnívám se, že s příchodem nových majitelů přišlo i nové myšlení, které nás posouvá směrem na západ. V nejvyspělejších soutěžích také není běžné měnit trenéra po pěti nepovedených zápasech, koučové dostávají adekvátní prostor.
Tento přístup jednoznačně kvituji, protože vyhodit trenéra je vždy tím nejjednodušším řešením. Jasně, trenérův vliv na tým je zásadní, s mančaftem je každý den, ladí ho k obrazu svému po všech stránkách. Když je ale problém ve vyšších patrech klubu, kouč s tím těžko něco zmůže.
Důležitý je ale také vztah kabina - hráč. Když to mezi těmito dvěma entitami neštymuje, těžko to může šlapat na hřišti. Příklad máme přímo před očima, Sparta pod Friisem a Sparta pod Priskem jsou dva naprosto jiné světy. Největší rozdíl vidím právě v komunikačních schopnostech obou Dánů.
Dalším klíčovým faktorem v životě trenéra je to, jestli plní cíle klubu. V některých týmech to může být zlepšování a následné prodeje mladých hráčů, jinde zase umístění v tabulce. Každý klub má jinou koncepci a je důležité, aby do ní trenér pasoval, pokud tomu tak je, úspěch se dostaví spíš.
Trošku si myslím, že už odzvonilo trenérům záchranářům, kteří někam vlétli na posledních pár kol a snažili se mančaft pobláznit. Tím, jak se u nás vyvíjí metodika a vzdělávání trenérů, tak nastupující generace koučů už je jiná a kluby vyhledávají dlouhodobější a koncepčnější řešení.
Je zajímavé, že Plzeň a Pardubice sáhly ke změnám nyní. Standardní bývá spíše to, že se rošáda dělá před repre pauzou, aby měl nový trenér více času na seznámení se s týmem. Konkrétně u Viktorky to pan Šádek odůvodnil tím, že potřebují nový impulz, což se dá pochopit. Když k tomu přidáme nového majitele, tak se dá očekávat, že se koncepce Plzně změní.
Myslím si, že na západě Čech už přerostl vztah mezi koučem a kabinou. Všichni ví, jak pan Koubek dokáže být náročný. Během své třetí štace v Plzni ale zaznamenal mimořádné úspěchy jak v lize, tak především v Evropě. Jenom škoda, že neoslavil žádnou trofej. Každopádně může odcházet se vztyčenou hlavou. V lecčems podobný a v lecčems dost rozdílný je konec Davida Střihavky. Podobnosti hledejme v tom, že Východočeši mají také nového, velmi ambiciózního majitele. Ten dal Davidovi nějaký prostor, ale výsledky se nedostavily, a tak sáhl ke změně.
Úplně si nemyslím, že by se teď mělo spustit nějaké trenérské domino. Spekuluje se o hodně jménech, která jsou v ohrožení, ale jak už jsem psal výše, jsem spíš toho názoru, aby trenéři dostali prostor a ukázali, co v nich je.
Na závěr bych se chtěl vyjádřit k hlasům, že kluby nesahají ke změnám, protože nemají kde brát. Aktuálně dochází k určitému přerodu českého fotbalu ve všech sférách, přes trenéry, hráče až po sudí. Chvíli to holt bude bolet. Tvrdím, že podhoubí českého fotbalu, které vychází z těch nejnižších úrovní, na tom není špatně, jenom je potřeba do něj dostat ještě více peněz, aby se nadále mohlo posouvat a zkvalitňovat. Věřím tomu, že nový předseda FAČR na tom pracuje a nepřestane.”
