Debut na krev. Český mladík nechce zůstat v biatlonové druhé lize, i když zvolil těžší cestu

Anterselva (od našeho zpravodaje) – Mladík, jenž ve Světovém poháru dosud absolvoval jen tři individuální starty a žádnou štafetu, při týmovém debutu obstál.

Český tým o příčku posunul, finišmanovi Michalu Krčmářovi předal na takové pozici, že mohl úspěšně bojovat o konečnou šestou příčku. A hlavně nemusel na trestné kolo, byť mu při třech dobíjeních na položce vestoje hrozilo.

„To mi spadl kámen ze srdce,“ neskrýval. „Jak jsem netrefil napoprvé a pak tam dlouho stál, začaly se mi klepat nohy a bylo to těžší a těžší. Oddechl jsem si, že na kolo nemusím, protože tím bych štafetu pohřbil,“ věděl Hák.

Za to, jak kritický moment zvládl, ho pochválil i o třináct let starší Krčmář. „Nikdo z nás nepředvedl optimální stojku, ale Péťa ten tlak ustál, zvládl to bravurně a ještě jel v posledním kole velice dobře,“ chválil Háka, který na závěrečných dvou a půl kilometrech pod sebe dostal hned čtyři soupeře!

Už při odjezdu do Anterselvy mu trenéři oznámili, že s ním počítají do štafety. Po nepovedeném vytrvalostním závodě na ni týden čekal.

„Role náhradníka není jednoduchá, pořád ladíte, obden se připravujete, kdyby náhodou někdo vypadl, aby hned mohl naskočit. Ale uteklo to celkem rychle,“ říkal s tím, že přehnanou nervozitou netrpěl.

„Nejsem moc stresař, i když trocha nervozity tam byla, přece jen je to týmový závod. Ale jen do startu,“ líčil. A tak ho zkušenější parťáci nijak uklidňovat nemuseli.

„Mladá generace je v tomhle dobrá, jsou spíš hlavou nahoře, než že by byli ve stresu. To samé Mikys, před dvěma dny dostal naloženo a dneska je schopen vám říct, že pojede o zlato,“ smál se Krčmář v narážce na Tomáše Mikysku, který štafetu rozjížděl.

Co bude s Hákem po olympiádě? Ve Světovém poháru zbývají ještě tři díly. „Ale to se bude řešit až po posledním závodě tady,“ ví. Příští sezonu by už však rád opustil IBU Cup a usadil se mezi elitou.

„Chtělo by to, v tomhle jsem docela ambiciózní. Nechci jezdit dlouhodobě nižší soutěže, to by mě nebavilo,“ říká Hák, jenž si vybral složitější cestu mezi elitu, když vedle kariéry studuje na ČVUT leteckou dopravu.

A neplánuje slevit. „S náročností té školy to ani nejde. Studuju, abych se něco naučil, a když se chci něco naučit, tak tam musím chodit,“ říká. Byť to v zimní sezoně někdy zkombinovat nejde. „Jsem škole vděčný, že mi během zkouškového období umožnila odjet na olympiádu. Tuhle sezonu se mi to daří výborně, tak snad to půjde i dál, i když je to obrovsky těžké,“ říká.

Vzory v tom, jak se prosadit do biatlonové špičky, má i v rodině. Tatínek Zdeněk a maminka Eva startovali na pěti olympiádách.

„Nechci být nevděčný rodičům, ale chci si razit svou cestu. Ve finále mi spíš vadí, když mě spojují s rodiči, kteří už do realizačního týmu nezasahují. Razím si svou cestu i tím, že k tomu studuju vysokou školu,“ dodal Hák, jehož maminka se svým manželem povzbuzovala přímo u trati.

„Viděl jsem je už při rozjíždění, ale při závodě v tom tempu a hukotu už nestíháte sledovat, kde je kdo,“ dodal Hák.