Dojemné gesto sourozenců: Taťko, to je pro tebe! Bolí, že už nás nemůže vidět naživo, přiznala Natálie Taschlerová

Milán (od našeho zpravodaje) - „Důvodů, proč jsem to udělala, je milion. Taťka nám tady chybí. Sice je to už šest let, ale bude nám chybět vždycky,“ vyprávěla jen několik minut po své jízdě Taschlerová a vedle stojící bratr přikyvoval.

„Nemít tady člověka, díky kterému jsme na světě, bolí. Že už nás nemůže vidět naživo… Vím ale, že je s námi, že s námi bruslil. Chtěla jsem poslat zprávu do světa, že bez něj bychom tady nebyli,“ dodávala.

Za svůj rytmický tanec nakonec obdrželi 75,33 bodů, s čímž byli spokojeni. „Užili jsme si to. Možná jsme doufali, že se přiblížíme k bodům z (lednového) mistrovství Evropy (77,13), ale byl to jiný závod, jiní rozhodčí, jiné obsazení. Takže jsme spokojeni, že se v sezoně držíme na 75 bodech a více. Jsme nadšení,“ usmívala se Taschlerová.

„I já jsem si to moc užil. Ke konci jízdy možná až moc, protože jsem trošičku zavrávoral. Doufám, že to nebylo tak viditelné, protože v pravidlech stojí, že za viditelný ´stumble´ se dává vykřičník, což nás klidně mohlo stát čtyři až pět bodů,“ mínil Taschler.

Z tribuny jim držela palce i maminka. „Slyšeli jsme ji řvát, než začala hrát hudba. To je takový její rituál pro nás. Nakoplo mě to,“ znovu se rozesmála Natálie.

„Bylo nádherné vidět české vlajky v publiku, opravdu super zážitek,“ doplňoval Filip, který se spolu se sestrou vloni přesunuli z Itálie do Helsinek k trenérovi Mauriziu Margagliovi. Tento krok si nemůžou vynachválit.

„Zvlášť dneska jsme pociťovali naši novou rodinu, kterou jsme našli ve Finsku. Tým, který je okolo nás, jsou kamarádi na život a na smrt, takže je beru jako svou rodinu,“ uvedla Taschlerová.

Sourozencům nakonec patří po rytmických tancích čtrnáctá pozice a ve středu je v rámci tanečních párů čekají volné jízdy. Reálně mají šanci vylepšit své umístění z posledních ZOH v Pekingu, kde při své premiéře pod pěti kruhy brali 16. místo.

„Skončit v desítce by bylo skvělé, ale konkurence je obrovsky nadupaná. Každý jede bomby. Chceme do toho jít s klidem a předvést to, co jezdíme doma, na čem jsme trénovali. Chceme si tu jízdu užít a mít z ní dobrý pocit,“ hlásí své plány Taschlerová.

Aktuální olympiádu v Miláně si užívají mnohem víc. „V Pekingu to bylo za covidu. Navíc jsme si tehdy připadali jako kuřata jako malá děcka. Nikoho jsme moc neznali a nevěděli jsme, jestli máme zdravit ´ahoj´ nebo ´dobrý den´. Je to obrovský rozdíl. Teď se bavíme se všemi olympijskými sportovci, od hokejistů po rychlobruslařky,“ těší Taschlera.