Článek
Livigno (od našeho zpravodaje) - Na nejcennější kov jí chyběly čtyři setiny. Mnozí sportovci by po tak těsné „porážce“ asi ve smutku schovávali hlavu v dlaních, ale Adamczyková zářila na všechny strany. „Byl to kousíček, takže já můžu být jen spokojená, že jsme to holkám nedala zadarmo. Ony mě taky ne, o to hodnotnější je to vítězství,“ zarazila se a následně korigovala svůj přeřek.
„Teda vítězství, no vidíte, už jsem si myslela, že jsem vyhrála. Hodnotnější medaile,“ smála se.
Úplně stejné myšlenky měl i reprezentační trenér Marek Jelínek, jenž si vážil medaile v tak obrovské konkurenci, která oproti triumfu v Soči zpřed dvanácti let extrémně narostla.
„Je to obrovská změna. Evka byla v Soči technicky úplně jinde než soupeřky. A teď jsou tam holky, které spoustu věcí dělají líp než ona. Ale Evka to poměrně dobře nakombinovala, máme i trochu jiná prkna a možná víme ještě něco navíc, co pomůže. A prostě se to sešlo tak, že vyhrála…“ prohlásil kouč.
„Pardon, byla druhá, ale pro nás vyhrála,“ opravil se výborně naladěný Jelínek.
V něčem má skutečně stříbro o něco větší hodnotu než kov ze zlata. „Já jsem s tím stříbrem kalkuloval,“ smál se také herec Marek Adamczyk, manžel úspěšné snowboardistky. „Doma nám do sbírky hrozně chybělo. Jenom s těmi dvěma medailemi se nedá prostě nic dělat. Věřil jsem, že to cinkne,“ líčil krátce po finálovém závodě.
Sama Adamczyková souhlasila. „Já si za to můžu, protože jsem si pořád dělala srandu, že bych chtěla stříbro, protože ho ještě ve sbírce nemám, takže jsem si to zasloužila,“ culila se zkušená 32letá reprezentantka.
