Článek
Moravčíková začala brát plavání vážně v deseti letech, v sobotu jí bude osmadvacet. „Nemyslím si, že jsem stará, nebo že bych na to neměla. Plavání mě baví, mám práci, kterou při něm můžu dělat. Ale už mi docela schází svoboda odjet si na dovolenou a neřešit, jestli je poblíž bazén," vyprávěla v Riu otevřeně, že o konci vážně uvažovala.
Nakonec ale bude všechno jinak. „Hodně mě překecává Síma (Baumrtová), přítel taky není proti. Ve sportovním centru na Strahově bude nový trenér a jdou tam odtud taky podněty, abych ještě nekončila. Vypadá to tak, že minimálně ještě do příštího MS poplavu," líčila držitelka aktuálního českého rekordu na prsařské dvoustovce.
Chtěla férové ceny
Moravčíková žila šest let ve Spojených státech a při studiích na univerzitě v Tennesee kromě progresivního přístupu k tréninku nasála i vztah k byznysu. A po návratu do Česka se vrhla na vlastní podnik a začala dovážet plavecké vybavení. „Štvalo mě, že se u nás spousta věcí nedá sehnat. A když už se sehnat daly, tak měly strašně nastřelené ceny. U nás dvanáct set a v Americe pětatřicet dolarů? Chtěla jsem přinést světlo férových cen," popisovala.
Firma začala plavkyni pražských Bohemians slušně fungovat, byť začátky byly krušné. „Tři roky jsme to dělali jen s mamkou a taťkou. Až teď jsem si zřídila kancelář, nastěhovala do ní pár lidí," přiblížila.
Starosti o fungování společnosti si tak ale přivezla i do Ria, kde s nadsázkou řeší byznys mezi rozplavbami. „Máme firemní messenger, tam si píšeme. Hodně to hlídají rodiče, ale samozřejmě, že si taky trochu zanadávám, když jsou někde chyby. Chybami se člověk učí. Ale když je to potřetí, to mě vytáčí," říkala rázně. Přísná šéfová prý ale není. „Nechci být. Ani se nesnažím. Pro mě je ale zákazník vážně pán a fakt mě mrzí, když je nespokojený," dodala.
Čínštinu nevyužije
Ve Státech Moravčíková studovala i asijská studia a osvojila si čínštinu, pro obchod prý ale jazyk nejlidnatější země světa nevyužije. „Jednak už moc nemluvím, potřebovala bych doučovatele. A obchod s Asií rovněž není jednoduchý. Člověk tam musí minimálně na týden jet, protože kontrakty z hodiny na hodinu neuzavírají, chtějí vás poznat. Navíc tam stále platí, že mají problém se ženou. A poslední věc, v oblasti plaveckého vybavení tam nepřišli s ničím, co by mě nějak zásadně zaujalo," podotkla.
