Článek
Byla to divoká jízda. Program veslařských soutěží na dva dny přerušila špatná předpověď, jenže silný vítr se závodišti Sea Forest Waterway nevyhnul ani ve středu. „V horších podmínkách jsem snad na dvojskifu nezávodil," přiznával Vraštil. „Vždycky když jsme se prodírali dopředu, klepli jsme o vlnu, o bójku a zase se loď rozhoupala. Nemáme kormidlo, takže když fouká zleva, musíme to jednou rukou korigovat, abychom se udrželi v dráze," popisoval.
Ne všichni náročné podmínky zvládli, norský dvojskif mířící za postupem se před cílem překlopil a za oběma veslaři jel záchranný člun. „Jen jsem periferně viděl vesla ve vzduchu a že už vedle nás nejsou. Moc často se to nestává," hlásil Šimánek.
Češi byli ještě v půlce závodu pátí, ale drtivým finišem si vyjeli finále. „A emoce jsou neuvěřitelný. Strašně jsme si to přáli, je to velká věc," zářil Šimánek. V 25 letech startuje na hrách poprvé, to jeho 38letý parťák už zažívá třetí olympiádou. Ale poprvé se z ní vrátí jako účastník finále A, které mu na lehkovážné čtyřce bez kormidelníka zůstalo zapovězeno.
„Jezdili jsme s bratry Vetešníkovými a Jirkou Kopáčem, byli jsme hodně ambiciózní a vždycky chtěli vyhrávat. Když se něco nepovedlo, celou skupinu to poznamenalo," přiznává. Se Šimánkem začali jezdit před čtyřmi lety. „Tehdy nás vedl britský kouč Simon Cox a začal jsem to vidět jinak. Místo svazování se výsledky jsem se snažil si tréninky a závody užívat, abych na sebe mohl být pyšný na sebe, parťáka a byla na mě pyšná rodina. Kdybych to takhle viděl ve dvaceti, třeba už by nějaká medaile cinkla," usmívá se.
Konkurence přitom řádně vzrostla poté, co dvojskif zůstal jedinou disciplínou lehkých vah v olympijském programu. „Je neskutečná, už kvalifikace sem je hodně krutá. My jsme na tom fyzicky výborně i ve srovnání s ostatními sporty, ale třeba Irové jsou na tom ještě líp, to už hraničí s nadlidstvím," uznává Vraštil, jenž má za sebou i úspěšné triatlonové Ironmany.
Teď se Češi dočkali odměny za dřinu, ale i hladovění neodmyslitelně spojené s lehkými váhami. Hmotnostní průměr dvojice musí být 70 kilogramů před každou jízdou. A v Tokiu Vraštil se Šimánkem kvůli přesunům závodů čekali na své semifinále čtyři dny. „Já třeba hubnu 600 gramů a taky je to záhul. Tělo dostává zabrat, jsme jako zápasníci, že se navlečeme do oblečení a potíme se," popisuje Šimánek. „Taky se všichni těší, až závody skončí, pořádně se nají a bude jim špatně," směje se Vraštil.
