Má zlatou povahu. Vstal a řekl, že to bude jeho den, líčí Prskavcův tatínek

Tady je složitý jakýkoliv kontakt... Ale já myslím, že bylo dostatečně spontánní, když jsem se ho snažil obejmout, protože myslím, že to pro něj bylo opravdu těžké a že na to čekal. Jsem strašně rád.

Tak v půlce jsem viděl, že jede to své a při výkonech, které tam dosud byly, to musí dát. A že je dostatečně zkušený, aby zvládl i poslední protivodu.

Věděl jsem, že vede o čtyři a půl sekundy. Samozřejmě může udělat chybu, ale zdálo se mi, že jede dostatečně soustředěně a přesně, nehoní desetinky a jede, co umí a zná. Tak jsem tomu věřil.

To je ke konci závodů vždycky. Snažím se být do poslední chvíle s ním, aby měl podporu, ale pak se ze mě stává fanoušek jako z každého jiného. Sice se tu nesmělo křičet, ale ke konci jsem křičel docela dost.

V tomhle se od poslední olympiády strašně poučil. Dlouho jsme si o tom vyprávěli, já mu říkal, že tlak na něj bude. Ale že jezdí nejlíp a když to dokáže předvést, musí vyhrát. V tomhle má zlatou povahu. Vzbudil se a řekl si, že dneska je jeho den a dneska to dá. Všechno hodil za hlavu, přitom to bylo strašně těžké, to se nedá se žádným jiným závodem srovnat. V malém sportu jako je vodní slalom je rozdíl mezi titulem mistra světa a olympijským vítězem obrovský. V mediální rovině i tlaku na jednotlivce.

Pozoroval jsem už minimálně měsíc dopředu, že je svým způsobem nervózní. Ale nervozita k tomu patří. Když někdo nebude nervózní, nemůže vyhrát. To je energie, se kterou dokázal pracovat.

Ráno jsem se ho zeptal, jak se vyspal a říkal, že dobře. Pak řekl, že to je jeho den, tak jsem si řekl výborně, to je v pohodě. Potom přišel celkem běžný rituál jako na jiných závodech.

V téhle chvíli, když všichni závodníci jedou blízko maxima, troufnu si říct, že je o trošičku lepší. Ale ne o moc, stačí jedna drobná chyba a už je pátý.

Myslím, že jo. Nevím, jestli stářím, ale ty závodní zkušenosti a částečně i životní k tomu přispívají. Top závodnický život je relativně krátký, tak uvidíme, jak dlouho to bude ještě pokračovat.

Jířa sem přijel jako favorit závodu s tím, že si chce odsud odvézt medaili. Ale není to tak, že kdyby se mu to nedařilo, neměl by dál motivaci. Za ty roky ho ježdění pořád strašně baví a díky tomu je tam, kde je. Baví ho závodit, vyhrávat. Jedno, jestli je to Český pohár nebo olympiáda.