Článek
Pro osmatřicetiletého Mejzlíka šlo o velmi dlouhou cestu, protože český pozemní hokej se dlouhá léta pohybuje mimo světovou špičku. "Je to vlastně malý zázrak. Na světě je zhruba 150 tisíc rozhodčích, z nichž se na mezinárodní úroveň dostanou dva tisíce a na olympiádu jich jede čtrnáct," řekl ČTK Mejzlík.
"Navíc když je člověk z tak hokejově malé země, jako jsme my. Neutralita je někdy fajn, ale konkrétně olympijská nominace je velká politika. Právě proto mě možná nominace do Tokia těší ještě víc. Nikdo za mě nikde nelobboval, místo jsem si vybojoval vlastními výkony," dodal.
Roli hraje i politika
Mejzlík moc dobře ví, o čem mluví. Nominaci na olympiádu měl na dosah už před hrami v Riu de Janeiro v roce 2016, kam se ale nakonec nedostal. "Jak jsem zmínil, tak velkou roli hraje i politika. Tehdy mě to bolelo moc, ale paradoxně mě to v několika věcech posílilo a před nominací do Tokia jsem se z toho poučil," uvedl.
Místo v Tokiu si nakonec zajistil a nic na tom nezměnilo ani odložení her na příští rok. "Sice se to dalo čekat, ale nedávno jsem dostal potvrzení, že nominace platí. Přeci jen dokud to člověk neměl potvrzené, tak v něm trochu hlodala nervozita," uvedl Mejzlík.
Nečekané volno kromě přípravy stráví především s rodinou, kterou občas kvůli pískání zanedbával. "Hráči v nejlepších ligách a reprezentacích jsou profesionálové, zato my rozhodčí jsme ryzí amatéři," řekl Mejzlík, který pracuje jako manažer golfového hřiště v Praze.
Zápasy bez honoráře
"Ani ty největší turnaje na světě, jako je olympiáda nebo mistrovství světa, nejsou honorovány. Máme hrazenou letenku, hotel a náklady na stravu. Za zápasy však nic nedostáváme," uvedl. "Je to paradox, protože v domácích ligách odměny za pískání jsou, i když jde o symbolické částky. Někde navíc není ani to," prohlásil.
Účastí na olympiádě si Mejzlík splnil obrovský sen. Měl ho od chvíle, kdy začal pískat pozemní hokej, kterému se kromě jeho matky úspěšně věnují i jeho dvě sestry-dvojčata. "Nominaci na olympiádu jsem chvíli vydýchával, a když jsem pak volal mámě, tak jsem brečel. Bylo to hodně emotivní," přiznal.
Sám se dlouho věnoval fotbalu a zahrál si i druhou ligu za Most nebo Pardubice. "Nejdůležitějším momentem v mé hokejové kariéře byl paradoxně konec s fotbalovou kariérou. Díky tomu jsem měl možnost uniknout z profesionálního sportu k tomu, co jsem si zamiloval," popsal.
První zápas v české lize pískal v roce 2007 a o čtyři roky později dostal mezinárodní licenci. Zapískal si například finále mistrovství Evropy, ale také v Koreji nebo Indii. "Tam to na mě udělalo obrovský dojem. Poslal bych tam všechny lidi, co si u nás na něco stěžují. Tam lidé nemají nic a je neuvěřitelné, jak se k sobě krásně chovají," poznamenal.
