Rohan navázal na tátu. Bylo to jako u maturity, nechcete být za troubu, smál se

Splnil jsem hlavní cíl. Byl jsem trochu nervózní, ale čekal jsem to horší. V druhé jízdě jsem chtěl trochu zrychlit, ale nakonec jsem šetřil síly, protože závodíme hned další den. Bylo ale jasné, že postup není vysoko. Kdybych nepostoupil z osmnáctičlenné startovky mezi patnáct nejlepších, tak tady nemám co dělat. Je to ale trochu jako maturita. Člověk ví, že to udělá, ale bojí se, aby nebyl ten trouba, který to neudělal. (smích)

Na to jsem asi málo empatický, spíš mi přišlo, že je dost nervózní. (smích) Nevím, jestli je to optimální, možná by měl být trenér ten, kdo dodává jistotu. Ale mně to pomáhá, když kolem sebe vidím nervózní lidi, přijde mi, že já jsem v pohodě.

Ani ne. My tyhle věci moc do hloubky neřešíme, Spíš se bavíme o sportovní stránce. Co se mi odehrává v hlavě, to si řeším sám v sobě. Bavili jsme se hlavně o tom, jak bude potřeba jezdit a jak přistoupit k jednotlivým jízdám.

Říkali jsme si, abych se z toho nezbláznil. Bylo jasné, že na postup mám, nešlo o to předvést to nejlepší.

Pomáhají zkušenosti a mám samozřejmě další věci. Já jsem si splnil obrovský cíl už tím, že jsem se nominoval. Nechci říct, že tady je to bonus, chci samozřejmě předvést maximum, ale byl jsem taky blízko tomu, abych tady vůbec nebyl.

Hodně jsem se na závodní den připravoval, bavili jsme se o tom s mentálním koučem Honzou Mühlfeitem. Ani ne tak o tom, co budu dělat, ale co se mi bude dít v hlavě. Až ten den přijde, aby to vypadalo jako běžný den, který jsem už párkrát zažil. Já jinak nejradši improvizuju. Nemám to tak, že bych se šel přesně 90 minut před startem rozjezdit, 50 minut před startem šel na záchod a pak si dal banán... Takhle to nemám. Jak mi to v daný den vyhovuje, tak to dělám.