Nová energie. Čeští běžci na lyžích se derou mezi elitu, schází poslední krok

Tesero (od našeho zpravodaje) – Ne snad že by od hojných medailových časů Kateřiny Neumannové a Lukáše Bauera, Martina Koukala a spol. Češi nepředváděli kvalitní výsledky. Ale většinou šlo o úspěchy jednotlivců, zatímco teď se vytvořil silný tým se zkušenými oporami i dravým mládím, které se zatím v mužském týmu začíná výrazněji prosazovat.

Aktuální sezona přitom nebyla v českém podání nikterak oslnivá. Ale alchymii, jak se připravit na vrcholnou akci, zjevně tým koučů v čele se šéftrenérem Vasilem Husákem ovládá dokonale.

„Za ty roky jsme se naučili formu načasovat. Na mistrovství světa jsme měli předtím ve sprintu čtvrté a páté místo (Michala Nováka), teď zase páté (Jiřího Tuže), to je podle mě majstrštyk. Chybí nám trošička k medaili, snad to jednou cinkne,“ věří Husák.

Jeho recept? „Sledování závodníků při tréninku, komunikace s nimi, data. A sbírání zkušeností. Pokud nemáte rovnou lidi, kteří by vyhrávali juniorská mistrovství světa, je to o trpělivé práci,“ ví šéftrenér.

Takové hvězdy od mládežnických let v týmu nemá, každý šel trochu jinou cestou. Michal Novák se před sedmi lety stal vicemistrem světa do 23 let, mezi dospělými dozrával postupně i vinou četných zdravotních problémů. Kromě úspěchů na světových šampionátech má na kontě druhé místo v závodě Světového poháru před dvěma lety.

A pro trenéry je velmi cenný i jeho analytický přístup k přípravě. „Za mou trenérskou kariéru je to nejvnímavější člověk, kterého jsem vedl. Dává vám neuvěřitelnou zpětnou vazbu. To, kam se tým dostal, je do značné míry jeho práce,“ oceňuje Husák.

„O tohle jsme usilovali. S Vasilem Husákem jsme dlouhodobě budovali systém, na kterém dnes běžecké lyžování stojí. Jsem rád, že v tom nejsme sami a bude to pokračovat,“ váží si po letech větší konkurence v českém týmu i sám Novák.

Kateřina Janatová šla svou cestou. Připravuje se v Norsku a vloni si připsala velmi cenné šesté místo v celkovém hodnocení SP. Na olympiádě v Itálii skončila ve skiatlonu sedmá.

Je jí 28 let, Novák je o rok starší. Stále hlasitěji se ale o slovo hlásí silný ročník 2004, jmenovitě jeho zástupci Jiří Tuž a Matyáš Bauer. „Kdo je sleduje od dorostu, ví, že to mají v hlavě dobře nastavené a využívají věcí, které tým i díky Michalovi našel. Navíc servis udělal neuvěřitelný krok dopředu. Klukům fandím, dělají mi radost,“ neskrývá Husák.

Tuž poprvé zazářil pátou příčkou ve sprintu před rokem na Světovém poháru ve Falunu. To, že nešlo o náhodu, potvrdil stejnou příčkou na olympijské scéně. A jeho nástupy do kopců ve stylu Klaeba nadchly i nezaujaté příznivce.

„Jsem nadšený, že se mi takový závod povedl. Dojaly mě i vzkazy od dětí ze základních škol, jak je to nadchlo a motivovalo,“ přiznával Tuž, který mezi dospělou elitou prožívá teprve druhý rok a zatím se prosazuje především ve sprintu.

„Do budoucna bych chtěl být univerzál, ale v tomhle věku je daleko jednodušší se prosadit ve sprintu. Ještě tak dva roky, pak mám vidinu, že bych měl začít hodně dobře jezdit i distance,“ plánuje Tuž. Zatím se ale mezi elitou rozkoukává.

„Ten první rok byl těžký. Před sezonou jsem absolvoval operaci slepáku a začátek byl dost tvrdý, skoro jsem ztrácel motivaci k závodění. Ale od ledna se to ve mně zlomilo, našel jsem komfort v závodění na nejvyšší úrovni. A i když nemáme nejpočetnější tým, o to víc se o nás starají a pomohli mi zapadnout,“ děkuje závodním parťákům, trenérům i realizačnímu týmu.

Jeho vrstevník Bauer, syn trojnásobného olympijského medailisty, zase v olympijském Val di Fiemme zajel svůj životní výsledek mezi elitou třináctým místem na desítce klasicky.

„S Matyášem vyrůstáme od Olympiády dětí a mládeže před deseti lety. Hecujeme se, je tam zdravá rivalita, je fajn mít někoho dalšího mladého z týmu, s kým můžete sdílet cestu a posouvat se dál,“ pochvaluje si Tuž.

Svět běžeckého lyžování má v mužské kategorii jednoho hegemona – Norsko. Ostatní týmy se u něj snaží inspirovat, ten český není výjimkou. Však využívá i služeb specialisty na běžecký styl Ragnara Andersena. „Pracuje v laboratoři, kde vymýšlí, jak se bude lyžovat v budoucnu. Má hodně dobré oko a je to hrozně šťastný člověk, přináší skvělou atmosféru,“ cení si Husák.

Jen na jeden směr ale nespoléhá. „Norové nepustí všechno. Sledujeme trendy, ale máme i svá data. Jirka Dostal z Centra sportovní medicíny je pro nás obrovský přínosem, srovnal nám všechny výsledky testování,“ oceňuje Husák.

„Převod do praxe je někdy těžší, vždycky najdete slepou uličku a když včas nevycouváte, může to být problém na dva tři roky,“ upozorňuje.

Čeští trenéři, zdá se, našli správnou cestu, a tak běžecké lyžování opět vystupuje z biatlonového stínu. „Ale já to nestavím tak, že s někým soupeříme,“ reaguje Husák, jehož ostatně v juniorských letech trénoval otec někdejší biatlonové šampionky Gabriely Soukalové.

„Spíš bych si přál, abychom víc kooperovali, což by pomohlo oběma stranám. Jsem rád, že jsme se dotáhli ke špičce, lidi vidí, že jsme tam. Ale dokud neuděláme medaili na velké akci, nebude to ono,“ naznačuje šéftrenér své přání pro další velké akce.